Na kufru

  sedím
  moře je na dosah
  a svět se dneska zase točí víc než k závratím

  můj kufr, z kterého rukáv trika kouká
  lže
  předstírá pravdu
  že už se nevrátím

  sedím
  čímž vydoluji první bod své cesty
  kamsi

  vlaječka na stožáru
  omdlela a letí
  směrem, kam uberu se taky já

  pilot mě požádá o obrácení kapsy
  a pak už odlétá

  Masajka

  masajko s perlou v oku
  píchá tě v boku,
  když běžíš a skáčeš a zmíráš celý den?

  jen tak mě napadlo bez hlubokého významu

  hodinky blejskly po tátovi
  je v nebi
  je spokojen

  U stánku

  Píšťalky pověsila a byla milá
  úsměv by strhnul rekordy v prodejích zubní pasty
  bez příchuti
  není jak ostatní, co natahují dlaně
  pomeranč, sošku či cetku z plechu nutí

  vzpomínky, srdeční vklady z hloubky počítané

  Greyhoundem

  Autobus sedlo kožené voní jak jízda na divokém koni
  v prérii nebi vstříc a slunci navzdory
  nechal jsem na stolečku kávu zpola nedopitou

  mraky se sunou oknem kolem jak stránky leporela
  až usnu, shoří tvůj polibek, motorest i hudba z rádia
  stojíš tam, spálená, sama
  a hrnek s kávou trochu od popela