Slova

 ty víš
 proč se divíš
 když slovo mezi rety padne
 vzkřísit i zabít je tak snadné


 Pán s brašnou

 měl na ramenou těžkou brašnu
 podél řeky, tam pruhy kopřiv jako nože
 počasí táhl s sebou více k strašnu
 popsat-li nebe rozložení mám

 v té brašně tajnost, co kluci hledávali
 v hostinci nedalekým, když zdřímnul v koutě
 v té cestě namouduši sám
 a v duši doufání, že naleznou tě

 Omelet

 omelet se sledi moc jsi nepojed, tak jez
 vítr nech vrbám podél řeky
 člověče s rukama v kapsách bez všimnutí

 okenní rám tě dělí od světa
 jsi vrah cizích duší - poeta
 tu sedíš
 na stole dřevo tě drží při zemi
 ten pohyb ve větvích ven tě nutí

 a podzim tě nutí k obejmutí

 Po tichu

 toužím po tichu
 zcela se omýt  od hříchu
 že toužím

 chléb s máslem na stole bez talíře i ubrusu
 tvůj čínský servis po rodinné známé
 dvě komory, dvě síně, všechno v poklusu
 jen z pocitu, jak málo, jak moc se my dva známe

 voda do vany, jak vzduch v neklidné hrudi
 i den přes okraj noci někdy přeteče
 žár noci zpitý vínem někdy brzy ráno studí