napiš mi báseň, poeto,
co končí nedopsaná
napiš ji, vážně, bude to
modlitba pro pohana
napiš ji prstem po světě
je plný cizích hostí?
možná, že jednou pozve tě
do věčnosti
napiš mi báseň, poeto,
na kůru, na listoví
světa, co uzrál pro veto
zrodí se staronový
napiš ji, napiš, pro nebe
karmínem při západu slunce, když vzteky bez sebe
kuje tmu jako zradu
napiš mi báseň, trhane,
výdechem do plamenů
taktem jenž tepe pro zvané
kdo čekal by tu ženu?
|