mraky se propojily s draky, vrhly se na zem
 a celá země zbyla sežehnutá, já taky
 pak náhlý pocit, že je všechno jenom voda

 a to je škoda

 120, která se blíží vraty na náš dvůr, pod střechou domu
 shluky můr - vzpomínky maminky na dobu minulou
 čeládku shynulou, na fotkách černých s bílým okrajem

 na schovku dál už nehrajem

 jsem muž, co stárne v našem století, a už to neletí
 jak letívalo, to znáte přece taky
 a zas se mraky  pojí s draky, spadnou na zem

 a musel bych být blázen, nechat zmáčet znova
 sokoli s vlaky letí od Tachova a míří na východ
 a to je možná vhod - i mně

 ač trochu pitomě, tvářím se jako vždycky
 když pozoruju cvrkot lidský