Dva u jednoho stolu
 si podáváme ticho a pokuřujem čas
 voníš, jak louka vřesu nad potokem
 čichám si k tobě a ztrácím někde hlas

 co kdyby nikdo  nepřišel
 a nevyrušil rozjímání, (tak  párový to počin)
 dám nohu přes nohu, ty usměješ se, na mě
 to zabírá
 máš místo, kde den se sbíhá se snem
 jen kousek nad obočím

 dva u jednoho stolu v salónku na neřesti
 a nikdo na nic nesází, nepijem
 a přece máme štěstí