Prastará slovanská tradice,
krev ještě usychá na dýce,
když začne anexe polnosti,
 
toho, kdo vyčnívá, vykosti,
většina určuje pravidla,
krev přece zbytečně nestydla,
chtěl bys říct s pohledem nazpátek
 
Z lecčehos zbyl jenom plakátek,
písmenka schovaná za hesla,
paměť se důkladně zanesla
špínou, co nepatří do krámu
 
A nač se dojímat pro fámu,
jíž kdysi bývala skutečnost?
 
Taková překrásná společnost!
Vrah - čistý, i sluha očištěn,
svědomí zavřené do čtyř stěn,
zalitých do kvádru z betonu
 
Výkřiky o pravdě bez tónu
a sluha pronáší odsudky