Dochází mi slova,
asi nejsem Sova,
Deml nebo Hálek,
umění jsem dalek,
stejně jako jiní

Od pamětních síní
ozývá se ticho,
poetická pýcho,
kdo tě ještě volá?

Nezvalova škola,
óda – služba vlasti
a k čemu je krásti
něco, co je putna?

Tolik věcí chutná
lidstvu stokrát lépe,
Holan ještě tepe,
chvíli, než se ztratí

Básníci jsou sťatí,
absintem? to sotva

Seifertova kotva
stále stoupá ze dna

Pravda je jen jedna!
Divišova, jistě,
vždyť na jeho místě
chtěl by být jen blázen

Lépe dát se na Zen,
než dát slovům nohy,
každý máme vlohy,
ještě vědět na co