Jsem jen atrapa věštce
a často se mi nechce
do ničeho, co vázne

je to až nehorázné
a čas letí jak blázen
každý den – neomlazen
a přesto plýtvám strašně

snad jenom chvíle vášně
jsem nepromarnil nikdy
jen spory, hádky, křivdy
mě stály tolik času…

učím se nesouhlasu
co neponičí duši

mám nesmířené uši
a oči nejspíš taky
nebádám nad rozpaky
vždyť vymřely - a zcela
většina zlhostejněla
a je jí z toho skvěle

co na chvostě, to v čele…

a zas tím marním chvíli
zas jsme tam, kde jsme byli
a nic