| Prolog |
|---|
| (tak snad už - díky Charliene)
|
|
| Svatý rok |
Poslední roky mne velmi přitahují emocionálně minimalistické filmy. Snad je to tím pravým opakem, co se na nás v kinematografii valí. Čím dál více oceňuji herecké umění, kdy se emoce vyjádří jedním pohledem či dobře volenou větou. Žádné srdceryvné (alias krvelačné) scény, žádné motivační pindy a proslovy, žádné řvaní na sebe z deseti centimetrů.
No řekněte sami – už jste v reálu viděli, že by na sebe lidi mluvili nebo dokonce řvali z deseti centimetrů? Zkuste si to. Zjistíte, že před sebou máte rozmazaný obličej, na který nejste schopni zaostřit, protože neguje prostorové vidění, což je tak rušivé, že buď zavřete oči (pokud je to v intimní chvíli) či zkrátka nedáte dohromady souvislou větu. Nebo ty diskuse a promluvy zády k partnerovi. Ve filmech to vidíme každou chvíli, ale ve skutečnosti taky často hovoříte ke komukoliv otočeni zády? Zvláště v důležitých okamžicích, kdy vysvětlujete…. A co teprve grimasy? A hysterické scény? Z filmů by jeden nabyl dojmu, že jsou součástí běžného života každého z nás.
Mám však dojem, že opak je pravdou. Zvládneme se pohádat i udobřit, aniž by kolem všechno lítalo, třískalo a hroutilo se. Umíme si vyznat lásku i požádat o ruku, aniž bychom hýkali nadšením do dlaní a ronili krokodýlí slzy. Dokonce se dokážeme i vyrovnat se ztrátou milované osoby jinak než řvaním „NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ“ (nejlépe vkleče, v dešti a v rozervané košili).
Snad proto na mne tak hluboce zapůsobil po čase opětovně shlédnutý snímek „Svatý rok“ s Jeanem Gabinem. Žánrově je to gangsterka a zároveň je to vlastně komedie. Lupiči, kteří po letech v kriminálu utečou, protože je načase užít si nakradené milióny. Film obsahuje útěk z vězení, pátrání po uprchlících, únos letadla teroristy, střílení po pasažérech, jednání o výkupném, rozhorlenou sufražetku, shledání s životní láskou, následné rozhodnutí se jí vzdát a opravdu brilantní závěr. Ne nechci vědět, co by s tím udělal Hollywood. Nejspíše akční teroristický thriller křížený s crazy komedií a srdcervoucím dojákem, opentlený nesmyslnými honičkami, prošpikovaný „hláškami“ a hlavně efekty za miliardy, které by vyplnily čas místo zápletky a pointy.
Namísto toho můžeme sledovat celý příběh s krátkými leč dokonalými dialogy, z nichž přesto cítíme a vidíme reálné emoce – nadšení, zklamání, vášeň, smutek, radost, uspokojení - jak je známe ze života. Komedii, která vyplývá z děje a ne z výbuchů smíchu v americkém stylu s cedulkou „toto je vtip – smějte se“. Příběh zbavený vší nabubřelosti a okázalosti působí tak realisticky, lidsky a přirozeně. Říkám si tedy – vždyť to jde natočit film působivý i dojemný bez všeho přehrávání. Takový, který si nehraje na umělecký snímek a výborně pobaví. A ten vynikající dabing!
Poslední věta Gabinova i celého filmu vám zkřiví rty v úsměvu a v duchu se budete z plna hrdla smát. A co Vám zůstane? Krásný pocit, že jste viděli „něco“ v podání „někoho“.
|
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'ferch Llywelyn', 20.04.2013 13:41.
| Názory čtenářů |
20.04.2013 12:35
 patafyzik 
|
No sláva. A nešlo to řešit slušným dotazem třeba v diskuzích? |
20.04.2013 21:42
 josefk
|
:) |
21.04.2013 08:50
 na dně vína 
|
:-) |
21.04.2013 18:21
 slunečnice
|
** |
23.04.2013 20:14
 Stínohra
|
hehe, no jo, si doteď pamatuju, jak se mnou právě z tohodle důvodu (toho emočního minimalismu) zacloumalo U konce s dechem... |
24.04.2013 20:11
ferch Llywelyn
|
Stínohra napsal(a): hehe, no jo, si doteď pamatuju, jak se mnou právě z tohodle důvodu (toho emočního minimalismu) zacloumalo U konce s dechem... |
24.04.2013 20:32
 Suvicka
|
znám americké remaky francouzských filmů, co se povedly... Hollywood bych v žádném případě nezatracovala... |
25.04.2013 08:19
ferch Llywelyn
|
Suvicka napsal(a): znám americké remaky francouzských filmů, co se povedly... Hollywood bych v žádném případě nezatracovala... |
25.04.2013 12:55
Stínohra
|
ferch Llywelyn napsal(a): Stínohra napsal(a): hehe, no jo, si doteď pamatuju, jak se mnou právě z tohodle důvodu (toho emočního minimalismu) zacloumalo U konce s dechem... Je to zvláštní, že to vlastně nakonec má silnější účinek než přehrávané scény, co? |
26.04.2013 07:31
ferch Llywelyn
|
Stínohra napsal(a): ferch Llywelyn napsal(a): Stínohra napsal(a): hehe, no jo, si doteď pamatuju, jak se mnou právě z tohodle důvodu (toho emočního minimalismu) zacloumalo U konce s dechem... Je to zvláštní, že to vlastně nakonec má silnější účinek než přehrávané scény, co? ono to možná spíš bude o tom, na co sme při sledování zvyklý, kdyby to bylo naopak, třeba by nám potom vyrazily dech právě ty srdcervoucí scény...
Jinak ovšem smýšlím spíše jako Elinor Dashwood :-) Velká slova si člověk má schovávat pro skutečně velké chvíle, aby se mu neošoupaly :-) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
