| Dílo #67714 |
|---|
| Autor: | Annastasia |
| Datum publikace: | 26.03.2013 23:16 |
| Počet návštěv: | 378 |
| Počet názorů: | 3 |
| Hodnocení: | 2 2 |
| Večer |
|---|
Pouhý den sebere člověku tolik sil,
kolik by v sobě stěží nalézal.
Teď jen tichounce počítá,
komu ublížil, či úsměv na tváři vykouzlil.
V nikom nehledá pevný sloup.
A také nešlape v močálu páchnoucím.
Proč by měl být důvěřivý,
když mu již není pomoci?
Ve sklence vína utápí svůj žal.
Rudá jakoby krví se stávala.
Ta, kterou mu pijavice
postupně začaly sát.
V samotě ubohé víno je mu společnicí.
Takovou, která má moc duši zmučenou utišit.
Která rychle zapomenout pomáhá
a smrti bránu otevírá. |
|
| Názory čtenářů |
29.03.2013 08:08
 Andrew Maxwell
|
někde se to rýmuje, někde ne, to mě trošku mate, na některejch místech se to zbytečně těžce čte, ale přitom je to moc hezký ..... takže můj nápad = buď víc umělecky, nebo víc lidsky, ne něco mezi |
29.03.2013 12:07
 Annastasia
|
Děkuju. Každý má svůj osobitý styl, který se těžko předělává, ale třeba se mi to časem podaří.....psalo mi to už víc lidí.;-) |
29.03.2013 12:55
Terisek_Z
|
Hezký nápad... jen bych možná překřtila ten verš s vínem do mužského rodu...ale to je jen můj pohled. Jak říká výše...občas musím trochu víc vejrat, než to mozku cvakne, ale jinak moc hezká. Já to mám někdy podobně. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|