Já vím, že to není srovnatelný příklad, ale averzi vůči již více či méněkrát použitému se vzpírám od doby, kdy jsem četl šest až osm různých překladů Rimbauda a Villona. Každý překladatel se snaží být za každou cenu originální. Přitom určitý verš už je jednou přeložen naprosto fenomenálně, ale jiný překladatel tam raději dá nějaký svůj originální výpotek, místo, aby třeba ten jeden jediný verš/rým přepoužil a vylepšil jiné. Přijde mi to škoda.
Mít předsudky k některým rýmům znamená okrádat se a já se okrádám nerad.
předsudky?? když je něco ohrané, je to prostě ohrané, co to má společného s předsudky? ale vesele papouškuj známé vazby, když tě to vnitřně uspokojí (tvůj příklad s Rimbaudem je opět mimo mísu)