prošel jsem ulicí, bylo to ve dvě ráno, asi lampy se zhasínaly jak svíčky na dortech za okny třásly se - ne zimou - žitné klasy jak vítr hnal se krajem, i slyšet bylo vzdech prošel jsem pod mostem, už bylo kolem třetí rosa se s trávy smetla - jak goblén v Chartúmu poslal jsem hvězdám světlo, jež jinak nepoletí než je-li dlaní hnětlé v kvítek ocúnu prošel jsem vraty dvora, kde věším prádlo, piju to prvé málo často, to druhé přespřílišně zamrzlá voda v studni vsází, že jí led nerozbiju dnes drží polomrtvé vědro v chvatu pyšně vešel jsem do dveří, a hnedle vidím svoje spaní vždy jsem tu spával - student, chlap, pobledlý kmet smím zůstat do chvíle, než shořím ve svítání pak cestu ku kostelu, já znám už nazpaměť
|