někdy mám potřebu mluvit o chlebu
 střelený do týla jak stovky jiných
 ležel jsem na místě pomníku hrdinů
 nevidím motýla ani tvůj smích

 někdy mám potřebu mluvit o vodě
 nu k tomu chlebu, co vezu ti domů
 na místě pomníku, který tam postaví
 pro slzy cizích žen, pro trochu tvých

 někdy mám potřebu mluvit o lásce
 co spolu zažijem v časech milých
 chléb, vodu, doteky v břízkách bílých
 v moci má oheň, co z pušek kdy kých