Letíme životem a nevnímáme prosté tu tneme bonmotem pokolikáté? posté a vrávoráme dále vždyť není času nazbyt ... i slovo může zabít když lež ozdobí krále a učí, že to šlechtí moudrost a banalita je tolik svůdné nechtít a číše nenalita neb ruka druhou svírá a třas má příchuť moci za oknem zbytek noci a z chrámu bliká víra kdo zapomíná, zetlí a rozpadne se v nuly jen na okamžik světlý se mraky rozetnuly těch chvil je stále méně a stálé míň to vadí jed připomíná hadí jiní se tisknou k ženě a ty se tiskneš k sobě však lid ti tleská zdola a věrní stále chválí cítíš se bohem zpola a velkými jsou malí
|