voněla košile člověka vedle mne
  lidstvím a nadějí, a já byl malý kluk
  už podvanácté
  po dvanácté odbily hodiny a odbyly mě
  že nepůjdu přece zase domů

  tanky jsou dopravní prostředky vojáků
  vztyčeným prstem ukazují do dáli
  žena v kabátu plakala, protože silnice duněla
  až do kolen

  chtělo se mi zpívat a smát a lehnout si na zem
  řekli by Blázen! a odešli nakupovat šizené rohlíky
  do lahůdek, jejichž dveře dokážou chytit dva lidi za rukáv
  celkem v klidu

  voněla košile člověka vedle mne
  a válka se smála jako zrzohlavá syfilitička
  od nás z ulice