Vaše díla  Vaše sbírky  Avíza  Názory  Vámi hodnocená díla  Vaše názory  Historie  Oblíbení autoři  Vaše stránka 

Dílo #67273
Autor:Seregil
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:27.12.2012 17:51
Počet návštěv:498
Počet názorů:4
Hodnocení:1 1

Prolog
27.12.2012
Šichta
Je mi ouzko samotnému,
když zírám na zeď skrze monitor.
Zubama skřípu nad časem,
který se táhne jako med.

Je mi teskno,
když vzpomenu na rodinku.
Je třeba se trochu vyvenčit
a vysmýčit boly a nepohodlné myšlenky.

Je mi divno,
když si urovnám okamžik ticha.
Je nutno odmávnout start
a vyventilovat pocity do všehomíra.

Je mi ouzko samotnému,
když čekám,
až skončí ta šichta,
která mě má povznést nad nepracujícími...

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Seregil', 28.12.2012 07:56.

Názory čtenářů
27.12.2012 23:52
josefk
nerezignuj! :)
29.12.2012 21:50
Chareas
Mohu namítnout, že člověk nikdy není sám? :) I ticho je společník, kterého je třeba brát vážně a vzít jej kolem pasu. Často se vytříbí myšlenky, které jinak nenaleznou své výsluní... A v neposledním, práce není věčná a je čas vrátit se domů!
Vítej zpět, snad se Ti daří...
30.12.2012 10:50
Seregil
Chareas napsal(a):
Mohu namítnout, že člověk nikdy není sám? :) I ticho je společník, kterého je třeba brát vážně a vzít jej kolem pasu. Často se vytříbí myšlenky, které jinak nenaleznou své výsluní... A v neposledním, práce není věčná a je čas vrátit se domů!
Vítej zpět, snad se Ti daří...
Díky za názor a pozdravení! Mám se celkem dobře a je fakt, že bývalo i lépe, ale také hůře. Takže poezii zdar!

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)