Fjara
Þetta er það lengsta sem ég fer. Aldrei aftur samur maður er. Ljöta leiðin heillar nú á ný, daginn sem ég lífið aftur flý. Ef ég vinn í þetta eina sinn, er það samt dauði minn. Trú min er að allt fari ej vel. Þessu er lokið hja mér. Dag sem nótt hjartað var órótt. Þrotið þol lamað bros. Áfram ríð, hjartað pumpar tárum. Dag sem nótt ég geng nú einn. Grafin bein grotna í jörðunni, eins og leyndarmálin þín sem þú hélst forðum burt frá mér. En blóðið þyngr´en þögnin er. Svikin orð, grót í kjafti þér, rista dýpra en nokkur sár. Brotin bönd aldrei verða söm. Lygar eins og nöðrubit.
-
Odliv Tohle je nejdál, kam zajdu. Nikdy to nebude stejné. Volá mne odporná cesta ode dne, kdy jsem znovu utekl od života. Jestli tentokrát zvítězím, stejně to bude můj konec. Věřím tomu, že nic nekončí dobře. A to je můj konec. Moje srdce dnem i nocí bylo znepokojováno. Zmrazený úsměv bude zlomen. Každý úder srdce doprovází slzy. Dnem i nocí kráčím sám. Kosti se rozkládají v zemi, tak jako tvá tajemství, která jsi přede mnou skrývala. Ale krev váží víc než ticho. Zlomená slova, střepy v tvých ústech. Řežou hlouběji než jakákoli zranění. Zlomené sliby už nebudou nikdy stejné. Lži jako zmijí uštknutí. |