| Výhled do ulice |
|---|
Pomalu se zvedám na lokti, abych viděla z okna do ulice. Má postel od něj není moc daleko a právě zaujatá poloha mi dovoluje zahlédnout alespoň nároží pokryté mrtvým listím, které vítr bláznivě roztáčí dokola v hezkém sloupci; ulice celá zhnědla a zežloutla od té doby, na kterou myslím, a po zdech protějších domů po chvíli stékají šedivé provazce vody a já seshora skrz skleněnou tabuli pozoruji tmavé hvězdicovité květy deštníků pod sebou. Kde se vzalo najednou tolik lidí? Stačí jen jeden kamenný blok, aby rozdělil svět. Mám pocit, že ticho v mém bytě nemá kdo narušit. Natáhnu ruku, abych otevřela okno a do pokoje vpustila trochu čerstvého vzduchu a pouličního ruchu, chci vyvětrat prach z těch hnědých, vybledlých baldachýnů, co mi sem přátelé nechali donést, protože už jsem o tom mluvila dost dlouho a které se jim tak podobají. Ano, rozuměli by si s nimi! S baldachýny… V koutě se něco pohnulo. Po zdi se po tom míhá jen chladný černý stín. Venku liják ještě zesílil a místnost potemněla, nemohu a nechci rozsvěcet. Srdce jako by mi mělo vyskočit z těla, ožívá vlastní vůlí, vlastním životem, a přece je to teď to jediné, co ve mně vykazuje nějakou známku živoucí energie (ale, někdo po dlouhé době zas v domě pouští swing ze starého gramofonu? Nebo se mi to jen zdá?) Zanedlouho mám pocit, jako by se stěny začaly tisknout k sobě, ale to jsem zase zaznamenala koutkem oka tu plíživou temnotu v rohu pokoje, vidím ho lépe periferně, když se odvážím podívat se na to místo zpříma, rozplývá se mi před očima! ,,Proč když je na ulici tolik lidí, jsi přišel zrovna ty?!“ vykřiknu a má otázka krouží nezodpovězena u stropu jako pomatená masařka. Rychle, rychle něco udělej… Mám tak strnulé pohyby. Jsem kámen. Všichni se z ulice vytratili. V mé hnědo-žluté ulici ani noha. ,,Kde jsou? Do prdele…“ lapám po dechu a chce se mi plakat a nadávat zároveň, zalykám se svým trhaným dechem malého chcípáka a mám strach, že dostávám zase záchvat. ,,Kde jste, přátelé?“ A ten starý gramofon stále vyhrává. Benny Goodman, stále hlasitěji až nakonec jeho krásnou snahu někdo přeruší, strhává jehlu z desky. Odvrátím zrak a upřeně zírám před sebe skrz sklo, na parapetu přistál holub a vypadá smutně. Ťape po plechu a je mu zima. Svrchu ho posype kus spadené omítky, je vyděšený a letí pryč. Snažím se uklidnit a přetáhnu si pokrývku přes hlavu. Na ulici rozžali lucerny a z jedné docela jasný pruh světla dopadá na staré parkety u mě v pokoji. Zdvihnu se i na druhém lokti, tato paže vypadá oproti své sestře jako tenká hůlka. Už tolikrát se mi zlomila. Jen tak. Zničehonic. Křup. Už neslyším nic, jen jakýsi podivný šustot jeho pohybu, zvuk mnutého šifonu mezi prsty. Hodiny na stěně znějící už celou věčnost na sudou dobu – tak, tak, tak... Jsem vyčerpaná ještě před tím, než vůbec slezu z pelesti. Točí se mi hlava a chce se mi zvracet. Konečně udělá mírný pohyb směrem ke mně a pomalu se plíží k místu, kde na něj konečně dopadne paprsek z ulice. Zdvihnu hlavu, jak se mi přestane točit. Zírá na mě všemi pohledy, které znám, tvářemi, které mi jsou tak povědomé! Cítím, že si mě chce pohladit. Oči mu hrají různými barvami, spojují se nakonec v jedny smaragdy, postupem vteřin v absintovou zeleň. Roztávám při pohledu na ně a tělem mi projíždí šimravý proud jakéhosi nového života nebo spíš znovu probuzeného, znovu na okamžik vzedmutého, aby se zase po chvíli rozplynul v mé nemoci, aby ve mně zas probudil ten pocit prohry nad sebou sama. Oproti tomu, jak byl nesmělý, se teď docela rychle přibližuje k mé posteli. Z hrudi mi vyšlehuje jeden mohutný plamen. Má mě to svléci si noční košili, začnu se kroutit na zšedlém prostěradle, má mě v moci, činím to, co nedokážu ovládnout vlastní vůlí. To předtím, to všechno bylo jen směšná napodobenina touhy. Nyní jsem prožívala nefalšovanou něžnost rozkoše. Má krásné tělo a pláče krvavé slzy, když už mě konečně má. Všechno to trvá navěky. Ve skutečnosti strašně krátce.
Vyhlédnu z okna a na dlažbě hnědo-žluté ulice vidím nehybně ležet své rozbité tělo. |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'ana.akjetam', 03.11.2012 17:06.
| Názory čtenářů |
 |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
