lípo, sedmiletá
   bylas, když moje nohy - vítr do dálek
   za loupež kukuřice úprk slavívaly
   a sedlák mával holí jenom tak, aby se neřeklo
   já schován u tebe, on úsměv pod knírem

   lípo, vyrostlas
   tak, že břehy oběma nám po kolena náhle
   a voda jindy po pás studená, teď nohy chladí
   když sedím nohu přes kořen
   čta dopis o tom, jak mě nemá ráda

   lípo, ohnulas
   pohledy k zemi, mládí tam sebe samo k nebi tlačí
   moudře se uhneš, štulcem obdaruješ
   sedím v tvé koruně, přemítám, jak hodně ještě
   máš času a síly k toulkám v oblacích

   lípo, stoletá
   je tvoje vůle k dokonání všeho, nepochybně
   vědělas, že nádechy mé dřív než tvé se sečtou
   kde stojíš ty, teď ležím já, už věčně
   hladí tvůj kmen má rozvětvená rodina