říjen nás přichytil při horké ranní kávě
  usrknu zlehýnka nad článkem v novinách
  větřík vzal čepici vzteklému pánu právě
  když děcku uřvanému do očí pouštěl strach

  nad kroužky na ubruse usměju se
  slova jsou korálky zrozené v puse

  váza, ve které krokus smutně usychá
  je jako raketa, co neletěla do vesmíru
  porcelán popraskaný jak hradby Jericha
  oblékly kvítky křehkou šálou do kašmíru

  já přál si vidět tvoje ústa tisíckráte
  v úsměvu padat s tváře do mých dlaní
  jako list lípy, pod níž se rádi objímáte
  korálky navlékal bych od noci do svítání

  nad kroužky na ubruse tiše usměju se
  a v puse chystám dlouhé pomlky
  jsi váza z porcelánu, říjen tě drží v kuse
  lipový lístek ti pošlu do ruky