se

  hádáme z nečekání
  na cesty kolem živých plotů
  noviny nečteme  ...  už
  nelpíme na životu

  kus chleba s tuhou střídkou
  dvě ruce staré ve dveřích
  utíkat není nerozumné
  utíkat to je hřích

  lavička vprostřed náměstí
  a na ní divka učekaná
  jdeš kolem jako kdyby nic
  (a co?)
  a ona zprudka řekne sama

  Co stalo se, to stalo se
  ty víš, jak moc je prolhaná
  protekla krev, ne zrovna málo
  smýváš ji z rukou
  už od rána

  pak slova rovnáš poskládaná
  do kolotočné osmisměrky
  a koně, na nichž k sobě jedem
  to nejsou oři, jen líné herky

  tak počkáme si na řešení
  a za záclonou na úterky