vleku se k vlaku
  ciferník rozpažil si, že skoro opožděně
  vlak křičí jako vyvařená voda z konvice

  lidská tržnice
  kde nepořídíš pranic
  jenom čumíš
  anebo naskočíš

  Vietnamky chrápou v kupé
  už řadu stanic
  jedna na klíně ušmudlané štěně
  "máte tady volno, prosím?"

  rád mluvím do ticha
  v kapse mi zvoní poškrabaná Nokie
  už ani nevím, proč ji nosím
  u okna starý muž snad ani nedýchá

  do ucha pecku s hudbou oči spánek
  těsně po "lístky prosím" a tak dál
  muž cítit stářím
  a trouchnivějícími sny

  od hučícího topení zmatený vánek
  nakreslí na okno pět prstů z minula
  polkne mě tunel nebo to zmařím
  oslním na přejezdu modrého žigula

  na trhu v Praze víc barev než obvyklé
  mám ticho v srdci
  v parku se povalujou krtci
  předháněj jeden druhého
  kdo dříve unikne