| Dílo #66837 |
|---|
| Autor: | Seregil |
| Datum publikace: | 18.09.2012 08:52 |
| Počet návštěv: | 265 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 4 1 |
| Tuomar a Princezna - Kapitola XIII. |
|---|
„Úchvatný, Tuomare!“ vykřikoval stále Krixel.
Stáli jsme u rautového stolu přetékajícího mnoha pochutinami. Popíjel jsem horký mošt okořenění skořicí, oslazený medem a ochucený sklenkou Pelynové kořalky.
„A peníze?“ zeptal jsem se a sledoval okolostojící a bavící se hosty na Krixelově sešlosti po zápase.
„Hned je dám přinést,“ zasmál se goblin a luskl prsty na jednoho sloužícího.
Ten ihned odběhl.
„Týden volno, Tuomare a Tras i Lilly ti budou k ruce.“
„Díky, Krixeli.“
„Tomáši,“ vyrušil nás Natáliin hlas.
Krixel se otočil a nepokrytě zíral na princeznu v černých večerních šatech s odvážným dekoltem. Mordotz stál za ní ve svých nejlepších šatech a utahoval si čelenku. Vše – jak jinak – černé.
Rychle jsem dopil svůj nápoj a sklenici předal jednomu ze sloužících.
„Princezno,“ hlesl Krixel a uklonil se.
„My si půjdeme promluvit, Krixeli,“ oslovil ho Mordotz a vzal ho kolem ramen. Popijeme, pojíme, pohovoříme o životě.“
„Těšilo mě,“ zablábolil goblin a odešel s nemrtvým.
Mezitím mi sloužící přinesl malou dřevěnou truhlu, otevřel ji, přede mnou přepočítal měšce – tisíc zlatých drachem. Pak truhlu zavřel a předal mi ji. Vzal jsem ji pod paží a své dámě nabídl rámě.
„Sluší ti to, Natálko,“ řekl jsem a naklonil se k ní.
Poprvé jsme se políbili a prostoupila nás příjemná hřejivá záře. Pak jsme se šli posadit k jednomu ze stolů. Tras ihned přinesl láhev s vínem, dva poháry a nalil nám. Pak se postavil za mě. Lilly na mě kývla od vedlejšího stolu, kde seděla sama a popíjela svoje víno.
„Trasi,“ oslovil jsem goblina.
„Ano, pane Tuomare?“
„Jdi dělat společnost Lilly. Když budu něco potřebovat, zavolám tě.“
„Jak říkáš, pane Tuomare.“
S těmito slovy goblin odešel k Lilly a posadil se k ní. Oba se dali do nenuceného hovoru a cítil jsem, že Trase k tomu vede něco víc než jen přátelství s elfí kněžkou.
„Škoda, že vedle tebe vypadám jako pobuda, ale nemám nic lepšího na sebe,“ naklonil jsem se k Natálii, když goblin odešel.
„To vůbec nevadí, Tome. Mě se líbíš tak, jak jsi. Oděv roli nehraje.“
„Děvče zlatý…“ usmál jsem se na ni a políbil ji na hřbet dlaně.
„Co teď, Tome?“
„Pojíme, popijeme a pak si užijeme volna.“
„Co myslíš tím užitím volna?“
„Vydáme se za Janošem.“
„Kdy chceš jít?“
„Zítra ráno?“
„Výborně, budu s tím počítat a seženu koně.“
„Bezva.“
A pak jsme se nechali unášet konverzací, popíjení výborného vína a pojídání pochutin. Pozdě v noci jsme se oba vytratili a vyrazili k Natálii. Ulehli jsme a oddali se jeden druhému v dlouhém a již známým zvláštním světlem prostoupeném milování.
|
|
| Názory čtenářů |
18.09.2012 18:50
 josefk
|
začínají červenat desky :) nic proti tomu :)
děti, polibte se! |
18.09.2012 20:09
 fungus2 |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|