| Dílo #66828 |
|---|
| Autor: | Seregil |
| Datum publikace: | 17.09.2012 11:58 |
| Počet návštěv: | 253 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 4 |
| Tuomar a Princezna - Kapitola XII. |
|---|
„Takže, pravidla jsou jednoduchý. Ten kdo začne první krvácet, ten prohrál. Dneska jde o slušnou prémii pro vítěze. Očekávám boj bez zákeřných úderů, Zarraku hlídej si svoje zvířata, aby nedošlo k tomu, co jsem říkal před chvílí. Za každej zákeřnej úder, je bod, za pět těchto bodů je stopka na tři zápasy a navíc velká šance, že i když soupeř bude krvácet první, tak to nebude bráno v potaz a bojuje se dál do dalšího krvavýho zranění. Je to jasný?“ burácel goblin, který stál v aréně se mnou a mým soupeřem.
„Jasný!“ zaburácel Zarrak.
„Rozuměl jsem,“ pokýval jsem hlavou.
„Výborně! Nyní každej ke svýmu vchodu a až zazní gong, můžete se do toho pustit.“
Na to jsme si se Zarrakem podali ruce a vydali se ke svým brankám.
Zarrak byl podsaditý černovlasý ork se zelenou pokožkou zbrázděnou mnoha jizvami. Ozbrojen byl dvěma sekerami a těžkou kuší. Poblíž jeho branky stály dvě klece, jedna menší a jedna větší. V té větší seděl obrovský medvěd pochutnávající si na mase. V té menší stál vzrostlý vlk, který na mě upíral svůj nezvykle inteligentní pohled.
Pomalu jsem se nadechl a vydechl. Tasil jsem oba své meče a otočil se čelem do arény. Zarrak si nasadil vlčí masku a zkontroloval svoji koženou kazajku. Pak se chopil kuše a vložil do ní střelu.
Pak se ozval zvuk gongu. Zarrak vystřelil, rychle nabil, přiskočil ke kleci s vlkem a uvolnil západku dvířek.
Já jsem rozvířil svoji Tuomarskou magii a zlehka srazil šipku jedním ze svých mečů. Kargangraš jsem zasunul do pouzdra a vykročil vstříc svému soupeři. Cestu mi zahradil vlk a výhrůžně zavrčel.
Stůj, příteli, vyštěkl jsem myšlenku svého kouzla a vztáhl jsem k němu svoji levici beze zbraně.
Palec jsem přitiskl ke dlani a překryl jej ukazováčkem, abych umocnil hraničářské kouzlo. Vlk se zarazil a ohlédl se na svého pána, který sprostě zanadával. Vlk ke mně přiběhl, očichal si mě a lehl si stranou ode mě.
Arénou se rozlehl potlesk.
Zarrak znovu vystřelil mým směrem a přeběhl k druhé kleci. Tentokrát jsem v poslední chvíli uhnul před letící střelou a postavil se do střehu. Můj soupeř otevřel klec s medvědem a nechal jej vylézt. Vlk po mé pravici zavrčel a zvedl se.
Klid příteli, zarazil jsem ho a pokračoval ve svých kouzlech.
Zarrak tiše promlouval k medvědovi, který se pomalu kolébal ze strany na stranu. Pak hromově zařval a rozeběhl se proti mně. Uskočil jsem před jeho útokem a vyslal proud Chodcovy magie. Zraněný medvěd bolestně zařval a otočil se na mě. V tu chvíli jsem uskočil před další vystřelenou šipkou ze Zarrakovy kuše.
Stůj, příteli, vyslal jsem smířlivý impuls k medvědovi.
Zvíře se postavilo na zadní a chvilku se kolébalo na zadních.
Stojí ti to za to? Vyslal jsem další myšlenku. Ulož se stranou a nech nás to vyřídit mezi námi.
Medvěd zabručel, ale po chvilce se postavil na všechny čtyři a odkolébal se stranou.
Opět zazněl potlesk a pochvalné hučení od diváků.
Zarrak zaklel a chopil se seker. Tasil jsem i Kargangraš a ponořil se do šermířské síly Tuomara. Rozdali jsme první údery.
Je rychlý, blesklo mi hlavou, když jsem jen taktak uhýbal před orkovými ranami.
Moje údery vykryl. Odskočili jsme od sebe. Kargangraš modře blikal a sálal magií. Ponořil jsem se tedy do vláken té magie a přidal proud síly, který se na mě přenášel díky bouřící aréně. Cítil jsem, že i můj soupeř si z této síly bere svůj díl. Nicméně Kargangraši nemohl jakožto skřet odolat.
Přestal jsem vnímat čas. Jen blýskání a svist čepelí.
Náhle jsem stál nad skoleným Zarrakem. Ork krvácel ze šrámu na čele a zlostně vrčel.
„Máme tu vítěze!“ zařval goblin rozhodčí, který celý souboj sledoval. Tuomar!“
V tu chvíli se aréna utopila v bouři povyku a jásotu. Zasunul jsem obě své zbraně do pouzder na zádech a podal svému soupeři ruku. Ork se jí chopil a vstal.
„Ještě se někdy potkáme, Tuomare,“ zavrčel Zarrak a odešel ke své brance.
Mezitím obě zvířata poslušně odešla do svých klecí a byla následně odvezena z arény. Já jsem mezitím kynul davům na ochozech a očima hledal jednu konkrétní bytost. Byla tam a zářivě se na mě usmívala.
|
|
| Názory čtenářů |
17.09.2012 19:09
 josefk
|
jú, ten se má :) |
18.09.2012 20:09
 fungus2 |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|