„Ten chlap je zvláštní,“ zabručel Krixel, který seděl ve své komnatě a sepisoval smlouvu.
„To si také myslím,“ přisvědčila Natálie. Šestku udolal způsobem, který se jen tak nevidí. Ten Tuomar je nasáklý magií a ještě tančí s meči.“
„Proto musím toho Janoše najít dřív než on.“
„Nenecháš ho hlídat?“
„To by bylo zbytečný. Sama jsi řekla, že je nasáklý magií a to musím brát v potaz. A už takhle ho hlídám, teda spíš sleduju.“
Natálie na to nic neřekla a sledovala goblina, kterak podepisuje svůj elaborát.
„Proti komu nastoupí v dalším boji?“
„Zarrak Krvavý vlk bude jeho soupeř.“
„Nešetříš ho. Zarrak je jedním z elitních bojovníků zdejšího města.“
„Zarrak se sám přihlásil. Nebudu mu bránit. Navíc to přiláká spoustu zajímavých hostí.“
„Se mnou, předpokládám, počítáš.“
„Samozřejmě, princezno.“
„Výborně.“
Po těchto slovech se bojovnice zvedla a odešla z Krixelovy soukromé komnaty.
„Co jsi zjistil, Mordotzi?“ zeptala se Natálie nemrtvého, když spolu seděli u stolu v hostinci U arény.
„Ten chlap je obetkaný pavučinou dost záhadných kouzel,“ zaskřípal hlas nemrtvého. Démoni mi moc nepomohli. Je mi líto, Natálko. Nepodařilo se mi zjistit nic.“
„Nevadí. Budeme ho sledovat.“
„Jak říkáš.“
„Vyspalej?“ zeptal se mě Krixel, když jsem se probudil.
„Docela jo,“ zabručel jsem.
„Tady mám ten kontrakt, tak to jenom projdi, jestli souhlasíš.“
S těmito slovy mi podal svitek. Rozbalil jsem jej a pročetl.
„Výborně,“ pokýval jsem hlavou a vrátil goblinovi svitek. Nemám námitek.“
„Tak odpočívej, Tuomare. Zarrak bude tuhej voříšek. Je to fakt hustej válečník. Tenhle souboj bude delikátní v tom, že půjde o první krev. Čili jednoduše řečeno, komu vytryskne první krev, ten prohrává.“
Goblin mi pak kývl na pozdrav a opustil moji celu.
Nyní mi nic nebrání, abych se porozhlédl po Zapomenutém městě, pomyslel jsem si a oblékl se.
Přes rameno jsem si přehodil pouzdra s meči a vyšel ven ze své cely.
„Pane?“ oslovil mě Tras, který seděl na židli za dveřmi.
„Trasi.“
„Co pro tebe můžu udělat?“
„Zaveď mě do města.“
„Jak říkáš, pane Tuomare. Následuj mě.“
Prošli jsme spletitým bludištěm chodeb a jak jsem si všiml v každé bylo několik branek, kterými se vcházelo do arény. Po půl hodině jsem ztratil pojem o tom, kde se nacházím a tak jsem věřil Trasovi, že mě vede správně. Uplynulo dalších deset minut a vešli jsme na velké schodiště vedoucí nahoru.
„Tady na tebe počkám, pane Tuomare. Jdi nahoru a vyjdeš v hostinci U arény. Je to podnik pana Krixela.“
„Díky, Trasi.“
Mávl jsem goblinovi a vyšel po schodech nahoru. Otevřel jsem dveře a vešel do obrovského hostince.
|
|
josefk 
fungus2 