cestou k metru
  pochopíš
  význam centimetru
  protože slunce kouklo zpoza domu
  na tvou tvář

  odraz tramvaje
  si s tebou nehraje
  jen se zavlní
  ve výlohách
  co spí za tebou

  a
  starý muž - lhář
  lhář času
  který na nic nečeká
  pozoruje svoje unavené prsty
  jak drží horké kafe
  tak už nezebou

  cestou k metru
  poručíš větru
  a dešti
  aby smočily tě jako pěna
  na majáku

  usměješ se
  v ústrety lodím
  které nabourají
  oslněny
  cestou po tomto světě

  u dveří hokynáře
  kopretina kvete
  a jak ji mineš
  na chvilku pozná
  co je stín

  nakonec metrem nepojedeš
  staneš se lodivodem
  mraků
  a oslněným strážcem
  zmoklých kopretin