Procitl jsem ze zamyšlení. Stál jsem v aréně a proti mně postupovali dva orkové. Oba vybaveni obouručními sekerami a v očích se jim zračila touha zabíjet.
Věděl jsem, že se musím spolehnout na své vlastní instinkty. To, jak jsem se tu ocitl, budu řešit později. Tasil jsem oba své meče.
Uhnul jsem před svištící čepelí sekery a zkříženými meči vykryl útok druhého soupeře. Někdo by si mohl říci, že dva jeden a půlruční meče, takzvané bastardy, jsou příliš neohrabané. Já však věděl, že moje umění je tak akorát na výši, abych nevýhodu tíže mečů uměl smazat. Chvíli jsem uhýbal a vykrýval útoky obou orků. Ustupoval jsem a vychutnával si řev arény. Náhle jsem zády narazil do překážky. Dřevěné hrazení pod ochozem arény.
Je čas.
Sekera se zasekla do dřevěné stěny těsně vedle mě. Vyrazil jsem do útoku proti druhému soupeři. Bodnutí jednoho meče se ještě ork vyhnul. Druhá čepel se neomylně zakousla do masa. Ork se překvapeně díval na pahýl, který mu zbyl z levé ruky. Rychle přehmátl zdravou rukou na toporu, zatímco jeho spolubojovník zuřivě nadával a snažil se vytrhnout hluboce zaseknutou zbraň.
Zasunul jsem Kargangraš – lepší z mečů – do pochvy na zádech a uchopil druhý meč obouruč. Jednoruký ork udeřil. Sehnul jsem se pod svištící hlavicí sekery a sekl nízko na soupeřovo břicho chráněné jen vycpávanou kazajkou. Jednoruký ork se zhroutil k zemi, zahodil sekeru a snažil se za bolestného řevu zadržet vyvrhnutá střeva. Vzduch se naplnil odporným zápachem krve a vyhřezlých vnitřností. Rychle jsem ťal a jedním sekem ukrátil orkovo utrpení. Hlava odlétla od trupu s výrazem bolesti ve tváři. Druhému orkovi se konečně podařilo vytrhnout sekeru z trámu a vrhl se na mě.
Uskočil jsem a nastavil mu nohu. Ork se zřítil k zemi za jásotu diváků v aréně. Odběhl jsem k prostředku bojiště a čekal na svého soupeře. Ork se zvedl a rozeběhl se ke mně. Řval jako smyslů zbavený a od úst mu odpadávala krvavá pěna.
Tohle nebude tak jednoduché, pomyslel jsem si a zavrávoral pod náporem válečného řevu.
V poslední chvíli jsem uhnul před blížící se hlavicí soupeřovy sekery a sekl mečem. Ošklivý šrám na hrudi mého soka se na mě šklebil jako děsivý úsměv. Orka to však nezastavilo a rozeřval se ještě víc. Přehlušil dokonce i opojené diváky arény a poryv síly řevu mě srazil k zemi. Naštěstí jsem se ihned vzpamatoval a odvalil jsem se právě včas, abych unikl smrtící ráně sekery.
Ork řval dál. Jenže moje čarovné instinkty již nepřipustily další pád k zemi. Viděl jsem jen rozšklebenou tvář svého soupeře dychtícího po bolesti a mé smrti. Dlouho jsem uhýbal a vykrýval orkovy zběsilé výpady. Hulákání pološílených diváků arény mě čím dál více povzbuzovalo. Vychutnával jsem si ten nový pocit. Pocit rodícího se gladiátora.
Ork neustával ve svých zběsilých a čím dál rychlejších výpadech. Stále jsem tančil před jeho sekerou. Několikrát jsem orka bolestivě zasáhl čepelí svého meče. On však jako by nevnímal krev crčící ze svých ran. Stále na mě neúnavně dotíral.
Je čas.
Odskočil jsem po dalším orkově úderu a vrhl jsem svoji zbraň. Pak jsem bleskurychle tasil Kargangraš. Vrhnutý meč proklál orkovo břicho a čepel se vynořila mému soupeři ze zad. Ork se ale k mému překvapení vrhl znovu do útoku. Aréna bouřila. Nikdo nečekal, že prakticky mrtvý ork ještě něco zvládne.
Byl jsem připraven. Ale ne dost. Síla úderu mě smetla. V poslední chvíli jsem se odvalil stranou a orkova sekera vykřesala proud jisker na kamenném podloží arény. Rychle jsem vyskočil vykryl další úder. Ťal jsem a soupeřova pravice odlétla s proudem krve. Ork přehmátl na toporu stejně jako jeho spolubojovník předtím a zběsile sekeru roztočil.
Utnout hlavu, proudilo mi myslí.
Sehnul jsem se pod svištící sekerou a sekl mečem. Kargangraš zářil modrým světlem a lehce rozťal orka od levého podpaží k pravému rameni. Bezvládné tělo padlo k zemi a aréna se rozbouřila nadšeným jásotem. Zasunul jsem Kargangraš do pochvy na zádech, přistoupil jsem k tělu, v němž vězel můj meč a vytrhl jej.
|
|
fungus2 
josefk 