převáželi Venuši
  měsíčním transportérem
  bylo skoro deset na začátku
  a když končili, tak bylo skoro pět
  (teď už je zpět)

  nikdo ji neslyšel, jak volá
  ukradena ze svých cest, volala
  už když se probudila
  a na nebeském orloji
  bimbalo právě rovných šest

  Venuše nestydatá
  odhalené prohlubně a hrbolky se směje
  váze s květinami zdobené puntíky

  která jí vinou nosičů
  skočila na hlavu,
  však znáte je ty zákeřně se vrhající květníky

  byl jsem jedním z nosičů
  ten s neplešatou hlavou, teď už mě poznáte
  jedl jsem housku, balenou ráno od ženy

  celý den nosit Venuše, to vyčerpává
  ač samý sval, tak bez tréninku
  po pouti mihotavým nebem zmožený

  Venuše vrácena do hajan si sama vrní
  na dráze vyznačené hlavním dráhařem
  já ležím na louce
  záda mi podpírá má neúnavná přítelkně Zem