| Dílo #66744 |
|---|
| Autor: | Annastasia |
| Datum publikace: | 25.08.2012 23:10 |
| Počet návštěv: | 544 |
| Počet názorů: | 9 |
| Hodnocení: | 3 1 1 |
| Mrazivá oběť |
|---|
Bouře a vichr právě teď unáší
velkou loď jak malou skořápku.
Bubny svým tónem přináší,
že je něco v nepořádku.
Na úzké lávce
stojí křehká panna.
Strachem třesou se ruce,
neb provazy je svázána.
Mstivý pirát předstupuje
a se zájmem předpažuje.
Dotykem jí život vzal,
nevinnost a krásu potrestal.
Do hlubin moře se propadá,
k tomu jí tíživý kámen pomáhá.
Poslední bublina kyslíku
právě vychází na povrch.
Příval vln právě teď cuchá
temné vlasy vodního pána.
On rozhodl se zkontrolovat
čí život vodou uvadá.
Jen krátké uzření
bezvládného těla
dalo velké podezření
pánovu čistému srdci.
Jeho tlukot slyšelo by
tolik vodních tvorů.
Tělo krásné panny však
stále klesá dolů.
Nelehké to rozhodnutí
bude čekat vodníka.
On není člověkem.
Skoro nic jej neusmrtí.
Však mohlo by-to netuší,
že pro velká přání jeho
má se platit duší.
Každá bolest odezní.
Teď vydává se za ní.
Kámen s lany strhává
-už tím svůj život prohrává.
Do lože ji ukládá.
A s jejími vlasy
si právě jemně pohrává.
Smutek jej však pohlcuje,
řešení teď vymýšlí.
Aby tváře zrůžověly
a její rty by zčervenaly.
Které by nadosmrti líbal
a z dáli by se na ně díval.
Jak barvu růží by měly nádech.
S láskou by o ně pečoval.
Jen kdyby nebyl vodní pán
-s ní by sdílel dech.
Srdce by měl dokořán
i v nejsmutnějších dnech.
Bilo by jen pro ni.
Tak jako zvon, který signál dává.
I kdyby jeho srdce upadlo,
zněl by stále dál.
Sama smrt zaslechla
jeho marné myšlenky.
Teplo z něho vysála,
po životu ani zmínky.
Síla jeho vpila se
do panny krásné ležící.
Její víčka na věky spící
pozvolna se otevřela.
Ach krásné teplo
cítí z jeho života.
Jak jen by mohla nelíbit se
vodníkova čistota.
Však z druhé strany pociťuje
chlad beroucí dech.
To její pán se proměňuje
ve studený, pevný led.
Jeho tep už dávno ustal,
oči krásné zavřely se.
Jak k životu by znovu povstal
ona přijít pokouší se.
Když slzy teplé prolévá,
na led teď jedna dopadá.
Zima krutá povolila
však na malý kousek.
Slza stvořila myšlenku,
jak láska by se mohla vrátit.
Musí znovu život ztratit,
ten jeho však obnovit.
Led pevný právě objímá
aby teplem roztavila,
co smrt marně zatratila,
co válce se vyhýbá.
Zima se do ní vpíjí
jako oči milenců,
kteří ne sebe neustále hledí.
Hodiny běží a dívka ztěží
dokáže vnímat, či zlehounka dýchat.
Led začal se uvolňovat,
krásného chlapce oživovat.
Však dívku smrt nutí
k věčnému spánku se ubírat.
V tom ale led praská,
chlapec teď vychází.
Dechu mu nezbývá,
dívku hned unáší.
Ke hladině plave s ní
a na břeh holý pokládá.
Modré prsty zahřívá,
k životu ji rychle zve.
Oči se nyní probouzí
a vpíjí se do sebe.
Oba se poznají
v převelikém objetí.
Rtům už nic nezbývá,
než druhým se oddat.
V polibku dlouhém
lásce se poddat. |
|
| Názory čtenářů |
26.08.2012 11:18
 Seregil
|
hmmm... klobouk dolů, sedlo mi to... |
26.08.2012 13:24
 Stínohra
|
Já teda na rovinu přiznávám, že mi to moc nesedlo... mám ráda příběhy v básních, ale je to hrozně šroubovaný. Ty rýmy, no... ustal - povstal, zrůžověly - zčervenaly... Ale jako třeba tahle část se mi líbí, abych jen nehudrovala...
Tak jako zvon, který signál dává.
I kdyby jeho srdce upadlo,
zněl by stále dál.
|
26.08.2012 14:13
 patafyzik
|
oddat / poddat - nic moc |
26.08.2012 15:10
 Annastasia
|
Děkuji Seregile:-) Vážně mě to potěšilo. |
27.08.2012 00:24
Mario Czerney
|
mrazivá oběť? spíš mrazivá katastrofa, a vodník v moři - to je noční můra delfínů |
27.08.2012 08:22
 Andrew Maxwell
|
jsem rád, za každýho člověka, kterej zkouší psát, a poud ten člověk je ochotnej i přemýšlet, číst to, co napsali jiní, rozebírat v hlavě svou poezii, je o člověka s literární duší víc ...... píšeš hezký věci, který by, aby to zůstalo tak napínavý, jak to máš v hlavě, potřebovaly, aby se snadnějš četly .... pokud ráda básně píšeš, určitě máš nebo si najdi někojho, kdo píše básně a třeba už dávno nežije, určitě někde je někdo, kdo píše básně aspoň zčásti tak, jak je chceš psát ty ... pak budeš psát as tím pocitem JAK to chceš psát, se jednou objeví časl kdy budeš psát tak, že to čtenáři budou číst s lehkostí, a zbyde jim při četní prostor pro prožití toho, cos prožívala ve svý hlavě nejdřív jen ty. Přeju štěstí |
27.08.2012 21:36
 Suvicka
|
klasická balada se všemi svými atributy, nemám, co vytknout... dobrá práce |
19.12.2012 23:33
Terisek_Z
|
parádní příběh. tak trošku alias Erben balady a příjemně zveršovaný :) |
02.10.2016 20:11
 baucis
|
No ja neviem... rýmy pokrivkávajú: skořápku - nepořádku... a potom: unáší - přináší...předstupuje - předpažuej atď. - rýmovať dve slovesá, to nie je to pravé orechové. Nehnevaj sa na mňa, Annastasia, ja nerada takto píšem výhrady, lebo viem, že pozitívna reakcia dokáže onoho viac ako negatívna. Držím ti palce! |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|