sedmnáct panen s vodovody
  hadrem a koleny žulové leští schody
  ve výstavním, už léta jetém paneláku
  s popisnými čísly 321, 322 a 325

  před naším vchodem líska nalomená
  a nalámaný soused u ní zvrací
  po kapsách nemá žádné peníze
  jen díry
  tak aspoň dobrá zpráva že je nepoztrácí
  dopitá sklenka plní rysku odpadlíků víry

  šedesát důchodových lidí okupuje remízek
  ukrytý mezi  poli betonu a dehtu
  hledají lepší startovací rampu za kostkovým cukrem
  za cenu ulomených nehtů
  za cenu nově okopaných přátelství

  tramvaj č.5 je jak vlak do dětství
  haranti zpívaj hity rukama a pijou pivo z plastu
  otroci dospělosti, mekáčů a chlastu
  do důchodu půjdou až dovrší dvacet pět
  ve vlastním ferrari pak první bouračka
  hned za rohem

  sedmnáct panen s vodovody
  jí v mezipatří chleba s tvarohem

  a voda teče
  po schodech
  a smývá všechnu špínu, bolesti a hluk

  před domem v sandálkách si nechá omýt nohy
  malej naivně koukající kluk