„Zdravím, Šrakrame,“ pozdravil jsem, když jsme vešli do jedné z kobek v aréně.
Zaklínač si mě přeměřil zkoumavým pohledem a ukázal na prázdný sud obrácený dnem vzhůru. Pak pokynul Říhalovi, který si decentně odříhl a pak odešel.
„Jsi pro mě docela záhadou,“ pronesl Šrakram, když jsem se posadil.
Prověřil si mě, prošlo mi hlavou, ale nic jsem neřekl.
„Gžarachorci, kteří tady jsou, tě neznají. Co mi k tomu řekneš?“
„Pochází odtamtud mí rodiče. Po jejich smrti jsem hodně cestoval.“
„Dobrá,“ řekl, i když z jeho výrazu jsem soudil, že mi příliš nevěří.
„Jsi něčím zvláštní. Slyšel jsem o tom guláši. Účinky takové porce může zvládnout jen berserk nebo šaman,“ řekl po chvilce.
„Možná jenom víc vydržím,“ pokrčil jsem rameny.
„Dám si na tebe pozor,“ řekl.
Na to jsem nic neřekl.
„Ukaž mi svoje zbraně,“ vyzval mě.
Vytáhl jsem meč, tesák i dýku a podal mu je.
„Tu dýku si tu nechám. Vrhací zbraně nejsou dovoleny,“ prohlásil po zběžné prohlídce.
„Beru na vědomí,“ řekl jsem a vzal si od zaklínače meč a tesák.
„Kobka číslo devět. Tam se převlékni. Máš tam připravenou vycpávanou kazajku,“ řekl a podal mi železný klíč s vyrytou devítkou.
„Další pravidlo?“ zeptal jsem se.
Zaklínač jen kývl.
„Pak pro tebe přijdou. Hodně štěstí,“ řekl ještě.
„Díky. Budu ho potřebovat,“ řekl jsem ve dveřích a odešel ze zaklínačovy kobky.
„… a tadyk Šrakram bude dohlížet na pravidla, kerý byly řečený. Rozuměli všikni?“
„Rozuměli!“ zařvali jsme všichni v aréně jako jeden.
Stál jsem v řadě s ostatními soutěžícími čelem k visuté lóži, odkud na nás pořvával Šaríš – velitel Kreghagu – skrze kovový kornout, který tam byl připevněný.
„Až zazní roh, můžete se pustit do boje! To je všechno. Buďte ve střehu a hodně štěstí!“
Rozestavili jsme se do kruhu čelem k ochozům arény. Jako jeden muž jsme si připravili zbraně. V aréně se rozhostilo ticho. Stál jsem vedle Šrakrama a berserka Zalšáse. Šrakram se nehlasně modlil a Zalšás vrčel. Cítil jsem, jak v něm narůstá napětí, které mu víří do hlavy, kde se mění v bojové šílenství. Najednou jsem znal slovo kouzla, kterým mohu příval berserkova napětí zmírnit nebo i zvýšit. Tělem mi proudil vír magické energie, která vyloženě prosila, abych ji využil.
Zkus to, slyšel jsem Ganoširův hlas.
V tu chvíli se na mě Šrakram podíval ostřížím pohledem a mírně zavrtěl hlavou. Kývl jsem a pevněji sevřel svůj meč i tesák. Věděl jsem, že první Zalšásova rána půjde na mě. Zvuk rohu se rozezněl a zanikl v řevu přibližně čtyř stovek diváků.
Ihned jsem uhnul ráně Zalšásova cepu, čímž jsem magii v sobě potlačil. Skřet se na mě chvilku díval krví podlitýma očima. Z úst mu odkapávala bílá pěna.
„Zabij ho!“ překřičel Šrakram hluk boje a řev diváků.
Neodvážil jsem se na něho podívat. Sledoval jsem Zalšáse, který pozvedl cep. Ve chvíli, kdy udeřil, mu do rány padl jeden z mladíků do počtu. Měl rozseknutou ruku a padal nazad. Odvrátil jsem hlavu, protože jsem věděl, co se stane. Zalšásův cep mladíkovi rozdrtil hlavu. Hromový pokřik z ochozů nabral na síle. Přede mě se vrhnul Šrakram.
„Vyber si soupeře!“ křikl přitom.
Neváhal jsem a rychle se rozhlédl. Všiml jsem si, že se na mě řítí Argniel s Urgnurem. Oba si poměrně snadno poradili se dvěma mladíky aniž by nějak zpomalili svůj běh. Stál jsem zrovna na nepříliš výhodném místě, vzpomněl jsem si totiž, že právě zde je nejvíce pastí. Klidně jsem vyčkával a pomalu oddechoval. Hlavou mi vířily předtuchy prvních výpadů. Zamrkal jsem a vykryl Argnielův sek na hlavu. Pak jsem se sehnul pod svištící čepelí jeho bratra. Přitom jsem mu podkopl nohy a vykryl tesákem další ránu Argnielova meče. Ten mírně otřesen ukročil stranou. Kolem jeho nohy se v tu chvíli ovinulo laso a strhlo ho k zemi. Mezitím Urgnur vleže uhýbal ranám meče a sekery objevivšího se Hragbara. Argniel naštvaně odhodil meč i štít a zůstal ležet. Já už uhýbal Gřúvalově palici. Nebyl rozběsněný, ale jak jsem cítil, neměl k tomu daleko. Další úhyb stranou. Věděl jsem, že nalevo ode mě je další past. Naznačil jsem úder mečem a ukročil vlevo nazad. Gřúval vykročil za mnou a rozpřáhl se palicí. Pravou nohou spustil z písku pod sebou dvě čepele, které mu probodly obě chodidla. Rána šla do prázdna, protože jsem sehnutý ukročil stranou napravo a tesákem mu proťal šlachy pod koleny. Rozzuřený berserk padl k zemi a chvíli ležel. Snažil se vstát, proto jsem ho udeřil do hlavy plochou stranou svého meče. Pak jsem se rychle otočil, abych vykryl ránu sekerou od Krysáka Drumgara. Krvácel z několika ran v obličeji a ruku s útočným štítem tiskl k tělu. Kryt mečem a bodnutí tesákem. Zaklínač na poslední chvíli vykryl štítem a udeřil sekerou. Protočil jsem se kolem jeho zbraně a ukročil nalevo od Krysáka. Ze země vedle mě vyjel naostřený kůl, do něhož se zaklínač trefil štítem místo mě. Všiml jsem si bolestivé grimasy v jeho obličeji. Na paži se štítem se mu táhla dlouhá krvácející rána, asi od předešlého soupeře. Pak se zakymácel a padl k zemi. Nad ním stál Hragbar a díval se na mě. Zašklebil se a bleskurychle vykryl ránu šavle od dalšího mladíka.
Rozhlédl jsem se. Kurgras ozbrojený dvěma šavlemi se kus ode mě potýkal s Urgularem. Oba krváceli z mnohačetných škrábanců. Sklonil jsem se pod čepelí zakřiveného meče jiného mladíka. Pak jsem tesákem odrazil další jeho výpad. Koutkem oka jsem zahlédl Hragbara, který se potýkal se svým protivníkem. Pak jsem se soustředil na svého soupeře. Mladík byl o půl hlavy menší než já a dosud nezraněný. Oháněl se šavlí a druhou ruku skrýval za zády. Věděl jsem, že tam svírá tesák. Na mé výpady odpovídal hbitými protiútoky. Po chvilce jsem uskočil nazad. Můj soupeř místo, aby zaútočil, školácky ukročil stranou do obranného postoje. Z písku vedle něho se vynořil kamenný kvádr, z něhož vyletěla šipka, která se mu zabodla do stehna. Mladík s bolestivou grimasou padl k zemi a znehybněl.
Paralyzující šipka, prošlo mi hlavou.
Pak jsem zaregistroval potlesk a hromový řev z ochozů arény. Když jsem se rozhlédl, spatřil jsem, že nás zůstalo pět. Já, Hragbar, Kurgras, Urgular Smrad a klečící Šrakram.
„Zde máme čtyři postupující bojovníky!“ zazněl velitelův hlas z kornoutu a umlčel řev diváků.
„Jednooký Kurgras z kmene Urgnorců!“ pokračoval po chvilce.
Ozvalo se pochvalné zamručení diváků, sílící v jižní části arény. Kurgras zabodl obě šavle před sebe do písku a uklonil se.
„Urgular zvaný Smrad – samotář, je tu za Arúzalce!“
Urgular pokynul šavlí k severní části arény, načež se ozvaly pochvalné pokřiky.
„Nováček soutěže – Hragbar Hrbáč za kmen Kreštarců!“ přeřval velitel sílící divácký řev.
Z východního ochozu se ozval řev, přerušovaný pískotem ostatních diváků. Hragbar divákům pokynul sekerou.
„A nakonec další nováček. Gnesis z kmene Gžarachorců!“
Zasunul jsem zbraně a uklonil se. Ozval se zpočátku nesmělý potlesk, který se přelil do bouře plácajících rukou.
„Teď bude půl hodiny pauza,“ přerušil velitel potlesk. Odstraníme pasti, borce ošetříme a rozlosujeme dvojice směřující do finálovýho boje. Chci slyšet potlesk pro všechny zúčastněný.“
Diváky nemusel příliš pobízet. Strhla se bouře tleskajících rukou rušená údery zbraní do štítů.
„A hlavně potlesk pro Šrakrama, kterej se zase pokleknutím vzdal účasti v dalším boji. Díky za tvý umění přežít a dohlížet na pravidla. Ať žije Šrakram!!!“
„Ať žije Šrakram!!!“ zařvali všichni diváci na ochozech jako jeden.
Hragbar, Urgular, Kurgras i já jsme se připojili k potlesku. Pohlédl jsem na Šrakrama, který krvácel z mnoha ran na hrudi a obličeji. Mírně se zašklebil a povstal. Zasunul šavli i tesák a uklonil se. Pak zamával na diváky a pokynul nám. Pomalu jsme ho následovali k otevřené brance z arény. Doprovázel nás pochvalný řev od diváků, rány zbraní o štíty a potlesk.
|
|
fungus2 