Zrod literáta

Byl jednou jeden chlapeček, a toho napadlo, že by bylo hezké, být ze všech chlapečků ten nejlepší. Ráno se tedy postavil před zrcadlo a povídá:

"Chci být nejlepší!"

Zrcadlo jen tupě odráželo ostrý obraz.

"Já budu nejlepší!" křikl chlapeček popuzeně.

Zrcadlo se však ani nehnulo. Jen pár kapek se na něm objevilo.

"A jsem nejlepší!!" dupnul si a neváhal neposlušné zrcadlo kousnout; kousl ale sám sebe do rtu.

Ten, kdo je nejlepší, pomyslel si, je přece úplně jiný, než ostatní. A tak se začal zajímat o všechno možné, ale hlavně o to, co by bylo úplně jiné, než znají všichni ostatní. A hned druhý den se s tím vším jiným ostatním chlapečkům pochlubil. Jenže někdo z nich řekl: "K čemu ti to bude?" A další se smáli; a neoslovovali ho Chlapečku, jak byl zvyklý od maminky, ale všelijak jinak. Skoro jim ani nerozuměl, a tak si řekl: Když jim nerozumím znamená to, že už jsem jiný. A jsem-li jiný, pak to znamená, že jsem nejlepší.

Byl jednou jeden nejlepší chlapeček. S ostatními si nehrál; nebo jen zřídka a jen s těmi skoro nejlepšími. Ale běda tomu, kdo by se zazdál být lepší, než on. Nejlepší chlapeček už se totiž kromě prskání a kousání naučil taky leckterá z těch ošklivých slov, jimiž ho oslovovali ostatní, obyčejní chlapečkové, a tak hned některá z těch slov použil. Zamíchal je do vět mezi spoustu chytrých slov, která pochytil, když se zajímal o všechno možné, co by bylo úplně jiné, než znají ostatní, a mnohokrát ty věty vytrvale a nahlas opakoval. Až všechny překřičel a byl zase ze všech chlapečků nejlepší.

Jenže na světě nejsou jen chlapečkové. Na světě jsou také zvířátka, květiny, motýli, a co víc - na světě jsou také holčičky. Holčičky kroužily kolem obyčejných chlapečků a náš nejlepší chlapeček najednou nevěděl, jestli někoho kousnout nebo jaká slova použít, aby holčičky zakroužily také kolem něho. Ta spousta chytrých slov, jež pochytil, když se zajímal o všechno možné, co by bylo úplně jiné, než znají obyčejní chlapečkové, holčičky nezajímala. Jestli by je zajímala některá z ošklivých slov, jež se naučil, si nebyl jistý. Snad si nebyl jistý ani tím, zda stojí o to, aby kolem něj holčičky kroužily, a tak vzal tužku a začal jim ta ošklivá slova posílat v psaníčkách. Některá z holčiček sice dokázala taková slova přehlédnout, přehlédla však přitom také to, že jí je píše ten nejlepší chlapeček.

"Chci...", snažil se rozčileně vysvětlit nejlepší chlapeček, a myslel tím: Chci být nejlepší. Ona však očekávala, co se očekává od obyčejných chlapečků, a když se nedočkala, zeptala se jen: "K čemu ti to bude?" A ostatní holčičky se smály. Tužka jen ostře vykreslovala tupý obraz.

"Jsem přece nejlepší!" kousl do ní chlapeček.