| Paladin bez víry - VIII. kapitola |
|---|
„Tady máš na cestu ještě lahvinku Robertova likéru,“ řekl Rostijan, když se vesničané ráno loučili se Šimonem.
„Díky moc, Rostijane,“ pronesl Šimon a rozhlédl se po plné návsi. A všem za pohostinnost.“
„My děkujem za vyléčení našich dvou borců, Šimone,“ usmál se Rostijan. A taky za vyřešení tý mýtiny.“
Šimon jim mávl na pozdrav a pohledem zabloudil k Faranovi, který stál spolu s Alaharem stranou. Kněz mu mávl na pozdrav, elf se na paladina otočil a usmál se. Pak se Šimon vydal na cestu skalnatou cestou, která vedla dolů do údolí směrem k Ilistrijskému hvozdu.
Uplynulo dalších deset dní poklidné cesty a Šimon, který prošel dalšími vesnicemi – městům se vyhýbal – v podvečer stanul na hranicích Ilistrijského hvozdu s Tarnarským lesem, jímž již den procházel. Hranice poznal dle mechem obrostlého monolitu, na němž byl vyryt nápis v elfštině.
Teheri Sal kael sun Liesene en´lat Sidth.
Vstupuj mezi elfy s klidem v duši, přeložil si Šimon v duchu nápis.
Pak poodešel kus mimo cestu, najedl se z tenčících se zásob, vyslovil jednoduché zaklínadlo ochrany a uložil se ke spánku.
Druhý den ráno jej probudilo švitoření ptáků ve větvích a probleskující paprsky ranního slunce. Šimon vstal, zrušil zaklínadlo a ponořil se v kleče do svých myšlenek.
Zdravím tě, Šimone, oslovila ho Artemiras v myšlenkách.
I tebe zdravím, má paladin.
Nyní k tobě promlouvám naposledy, Šimone. Mám pro tebe povzbudivou zprávu. Ta dívka – Ester Lesi – žije nedaleko od místa tvé poslední návštěvy. Je sama jen s lidským poustevníkem Derekem Laštůvkou. Pomáhá mu obstarávat jeho zahradu a učí se jeho moudrosti. Již dávno opustila myšlenky na příkoří, kterých se jí dostalo. Mezi elfy chodí jen málo, o to více však putuje mezi lidi, trpaslíky a gnómy. Sbírá pověsti o Azerothu a chce napsat svoji knihu, v čemž ji právě Derek podporuje. Derekovy dny jsou již sečteny, o čemž on ví, ale Ester o tom zatím neřekl. Nastal tedy tvůj čas, Šimone Delháre.
Už se tedy nikdy nepotkáme, Artemiras?
Neříkám nikdy, avšak pravděpodobnost našeho setkání je velice nízká.
Chtěl jsem ti poděkovat.
I já tobě, Šimone. Nyní si ještě odpočiň. Uvolni se a nech plynout své myšlenky, předám ti svou sílu. Tím bude dokonáno, co jsem ti již sdělila. Vše ostatní bude již jen na tobě. Sbohem, Šimone.
Sbohem, Artemiras.
Šimon pak ulehl do stínu pod stromy, chvíli myslí bloudil jen tak bezcílně vzpomínkami, až nakonec usnul hlubokým spánkem. Když se probudil, slunce již pokročilo k odpoledni a paladin se cítil chudší o myšlenky na bohyni. Měl na ni jen vzpomínku, kterak opustila svět bohů v Azerothu. V tu chvíli mu došlo, že veškerá jeho síla bude vycházet jen z jeho samého a to vždy, když to bude potřebovat.
Tak proto ta zvláštní prázdnota, uvědomil si.
Pak vstal, posbíral si věci a vykročil k dalšímu putování.
|
|
| Názory čtenářů |
19.07.2012 19:18
 fungus2  |
|
20.07.2012 23:14
 josefk 
|
omlouvám se, ale Laštůvka mne dostal :) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|