Prázdný pytel máloco evokuje tolik podivností jako pytel ležící na židli v domě kde nikdo nebydlí a kde v krbu jen tak kousek Santovy ponožky záclonky ušité z šatů nebožky krásně lemují špinavá okna spolu s muškáty na stole u židle pes loví ocucané beskydky pytel je nehybný jak truhlík na kytky pohrabáč u zdi ještě nese památku po vraždě mluvícího mima a zadku bez kalhot je nutně v obýváku zima
Tryskáč a pláč
špagety v balíčku popsaném nápisy pod stolem cupuje černobílý pudl hromádky příruček schované odkdysi prohlíží starý pán, na burze vteřin zchudl na nožce modýlek stíhačky mig-21 za dvířky vitríny v nekonečném pádu ručička času jindy tak neposedná pomalu dobíhá k cílové pásce hladu otoman pod oknem vrže, když ulehá do stropu opírá unavené oči motory tryskáče vrčí, jak odlétá na tvářích krůpěje, když pilot do vln skočí
|