| Prolog |
|---|
|
| Příběh gnómky - Kapitola VIII. |
„Můj pane,“ promluvil Tichý společník, když se spolu s Emmi objevil v soukromé komnatě lorda Anthmena.
Vzápětí musel svým mečem vykrýt útok jednoho ze strážných, který stál u dveří. Emmi násadou svého palcátu zadržela ránu kopím druhého strážce.
„Dost!“ křikl lord Anthmen a prudce vstal od svého stolu.
Strážní se ihned stáhli, ale bedlivě sledovali oba narušitele klidu.
„Co tě přivádí v tuto pozdní hodinu do mé soukromé komnaty, Tichý společníku?“ zeptal se ostře lord Anthmen.
Byl to vysoký člověk, oblečený do vlněných černých kalhot a modrého vlněného kabátce. Dlouhé prošedivělé vlasy měl sepnuty bílou čelenkou a v jeho ostře řezaném obličeji se na svět dívaly šedomodré oči, které zamračeně sledovaly Tichého společníka a Emmi.
„Důležitá zpráva, můj pane,“ uklonil se Tichý společník a předal lordu zapečetěný svitek. Od vladyně Tyrren Noční Vánek.
Lord převzal zprávu, rozlomil pečeť a dal se do čtení.
„To je vážné,“ pronesl pak tiše. Budu potřebovat, abyste doručili zprávu králi Magnimu. Dejte mi chvíli.“
S těmito slovy usedl ke stolu, vzal pergamen, kalamář a brk a pustil se do psaní.
„Tak to už bede beze mňa, Spolca,“ zašeptala Emmi. Viacej ti už pomahat nemusim.“
„Jak říkáš, Emmi,“ pronesl šeptem Tichý společník a předal jí dva měšce. Zde je tvá odměna. Nyní jsme v Jižním Stormwindu. Kam se potřebuješ dostat?“
„Najlepjej za Abnakom do Golemasu.“
„Zařídím to,“ s těmito slovy se ponořil do krátké meditace.
Kraterko, volám tě.
Slyším, Tichý společníku.
Můžeš, prosím, přiletět do Jižního Stormwindu – města lidí – pro moji souputnici v boji? Emmi – souputnice v boji proti démonům – se rozhodla, že již se mnou nebude brázdit Mezisvět a potřebuje se dostat do pohraničního městečka Golemas.
Přiletím. Budu tam za dva dny.
Díky, Kraterko.
Není za co, Tichý společníku.
„Za dva dny čekej přílet Kraterky, Emmi,“ řekl Tichý společník a otevřel oči.
„To je ten gryf, kturygo sme zachranili tegda v tym boju?“ zeptala se Emmi.
„Přesně tak.“
„Tichý společníku,“ vyrušil je lord Anthmen.
„Ano, můj pane?“
„Zde je zpráva a zde peníze,“ s těmito slovy mu předal zapečetěný pergamen a tři plné měšce.
„Doručím ji, můj pane. Mohu mít ještě prosbu?“
„Samozřejmě.“
„Má kolegyně Emmi Rozsévačka úderů mne již nebude na svých cestách doprovázet. Prosím tedy, jen o ubytování na dva dny a ošetření zranění. Pak pro ni přiletí náš společný přítel, gryfon Kraterko,“ pronesl Tichý společník.
Lord Anthmen na něho chvilku zíral – nečekal takový proud slov od Tichého společníka, který byl proslulý svou málomluvností.
„Můj pane?“ vytrhl ho Tichý společník ze zamyšlení.
„Ach,“ potřásl hlavou lord. Samozřejmě. O tvou přítelkyni bude dobře postaráno. Kolmane, Jane, zařiďte ošetření zranění, nocleh a jídlo pro tuto dámu.“
S těmito slovy se otočil na strážné, kteří se poklonili a otevřeli dveře.
„Maj sa dobře, Spolca. Těšilo ma,“ rozloučila se Emmi.
„I mě těšilo, Emmi. Ještě se určitě potkáme, musíme přeci dopít tu láhev Buramaru,“ řekl Tichý společník s úsměvem.
„No tak to jest jasna,“ zazubila se na něho malá bojovnice.
Pak Tichý společník nechal uplynout sílu a zmizel v černém dýmu své magie.
„Zdravím tě, Rychlý posle,“ ozval se tichý hlas, když se Tichý společník objevil v Mezisvětě.
Nedaleko něho stál kentaur s kopím v pravé ruce, lukem a toulcem se šípy přes rameno.
„I tebe zdravím,“ pozdravil Tichý společník. Kdo jsi? Vím jistě, že nejsi démon.“
„Jmenuji se Olevinomar a jsem kentaur, jak sis jistě všiml, Rychlý posle.“
„A jaký je důvod tvé přítomnosti zde?“ zeptal se Tichý společník a v mysli si připravil kouzlo.
„Jedním z důvodů je otestování tvých schopností,“ pronesl Olevinomar temně a vyštěkl své zaklínadlo.
Síla kouzla Tichého společníka srazila k zemi. Vzápětí však vyslal své kouzlo a vzduch před ním se naplnil třemi rotujícími zelenými trojúhelníky. Rychle kolem nich opsal kruh a vyskočil. V hlavě mu tupě tepalo a bolelo ho v hrudi. Znamení trojúhelníků se zběsile roztočilo a začalo blednout. Tichý společník tedy dodal další sílu a švihl mečem proti kentauru. Ten v poslední chvíli uskočil a zaútočil kopím. Tichý společník vykryl ránu svým mečem a otevřenou levou dlaní poslal posílené znamení proti svému soupeři. Ten byl nucen pod náporem síly ustoupit. Svíravá bolest ho srazila k zemi. Tichý společník, jemuž se náhle uzdravilo zranění z kentaurova magického úderu, uvolnil znamení, když obráceně načrtl nový kruh. Tentokráte zmizel původní rudý a objevil se modrý. Znamení se odtáhlo od ležícího kentaura a ten pomalu vstal.
„Jsi hoden svých sil,“ vyrazil ze sebe s námahou. Jdi v míru.“
S těmito slovy kentaur seslal kouzlo a zmizel v šedém dýmu.
„I ty, Olevinomare,“ zašeptal Tichý společník a zrušil znamení.
Zvláštní, můj mistr teď učí tohoto kentaura, prošlo mu náhle myslí. No, uvidíme, co se bude dít.
Hned na to se otevřela brána, do níž ihned vstoupil.
„Můj pane,“ pronesl Tichý společník, když se objevil v soukromé komnatě trpasličího krále.
„Co to u všech čertů…“ zaláteřil Magni, který se právě chystal do postele a byl dle toho také ustrojen.
V noční košili s čapkou.
„Jsem Tichý společník a nesu ti důležitou zprávu od lorda Anthmena.“
„Och. No dobře tedy. Sem s ní.“
Tichý společník mu předal zprávu. Trpasličí král rozlomil pečeť a pustil se do čtení.
„Ale do řiti,“ vydechl, když dočetl. Ráno bude múdřejši večera. Vyspim se na to a tobě doporučuji totéž, Rychlý posle.“
„Využiješ mých služeb, můj pane?“
„Nikolvek. Tohle pořeším sám. Díky.“
„Dobrou noc, můj pane,“ s těmito slovy se Tichý společník rozplynul v černém dýmu své magie.
|
|
| Epilog |
Závěr
„Jak je možno, že vieš take podrobnosti, Emmi?“ zeptal se gnómky Abnak, když gnómka dohovořila.
Seděli spolu u piva v hostinci U modré sovy v pohraničním městečku Golemas.
„No to ti vobec neviem řect,“ pokrčila rameny malá bojovnice. Tak si to pamätam. Kako kdyby ťa niekto dal vo snoch pecku do palice a pak sa ti to prostě zjavi v kebuli. Mam kej čuch, že je v tym magija, ktora nas se Spolcom dala do kupy.“
„No hale, to nazvisko k tebe sadne,“ zabručel Abnak. Vždy se vieš oháňat zbraňme tak čisto.“
„Checheche,“ rozesmála se Emmi. To jo. To viem. A Tichy spolca mňa v tym viacej utvrdil. Som prostě Emmi Rozsívačka úderov.“
|
|
| Názory čtenářů |
07.07.2012 15:59
 josefk 
|
„Ale do řiti,“
to je fakt konec? škoda |
08.07.2012 20:36
 fungus2 |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|