| Dílo #66316 |
|---|
| Autor: | Seregil |
| Datum publikace: | 06.06.2012 11:41 |
| Počet návštěv: | 420 |
| Počet názorů: | 9 |
| Hodnocení: | 3 |
| Prolog |
|---|
| Krátká prózička, kterou jsem napsal už ani nevím kdy. Je to inspirováno karetní sběratelskou hrou World of Warcraft, kterou hraji již šest let a mám ji moc rád. |
|
| Pouto |
Ve volným proudu válečnickýho úderu nakláním hlavici kladiva tak, aby rozdrtila lebku. Soupeř ovšem nejni tak nezkušenej. Vykrejvá a těžce oddechuje. Cejtim k tomu člověku docela respekt. Pokurvil mi pár mejch plánů.
No, nebude to tak rychlý, jak jsem si myslel, proudí mi hlavou.
Štítem vykrejvám sek jednoho jeho meče a svym kladivem prorážím jeho obranu.
Vůbec nejni špatnej.
V jeho vočích vidim něco jako úctu. Skoro se mi nechce ho zabíjet.
Kolik ti může bejt, chlape? Sedumnáct?
Po mým dalším útoku klesá na koleno, ale rychle se votřepává a vyráží do tlaku. Jen taktak vykrejvám další údery jeho mečů.
Je dobrej.
V tu chvíli se mi vynořujou slova starýho Kela, mýho mistra.
„Nesmíš podcenit protivníka, Roháči. Jsi velkej a to může být výhoda. Ale i nevýhoda.“
Mimoto se mi v hlavě rozeznívá zvuk bubínku.
„Hezky v rytmu, Roháči,“ slyším Kelův hlas. Boj je hudba a bitva tanec.“
Je rychlej, pomyslím si a vykrejvám další seky jeho mečů. Ale už jsem ho trochu naklepnul.
Zasazuju úder kladivem a štítem srážím zákeřný bodnutí. Všechno v rytmu toho bubínku, kterej pořád slyšim. Ve spáncích mi tepe. A to je znamení mojí služebnice. Zuřivosti.
A von to asi ví, čtu v jeho vočích.
Zrychluje svý údery. Zasahuje mě a já cejtím, jak mi z ran prýští krev. To mě nakopává a taky zrychluju svý tempo. Zvuk bubínku mi tepe v hlavě i s bolestí. A taky šepotem Zuřivosti.
A říz ho. Další šrám na mý pravý ruce.
Je hodně dobrej. Na to jak je mladej, tak je zkušenej.
„Zemři, stvůro!!“ řve ten kluk a vrhá se do tlaku.
Další šrámy na těle mi trochu dělaj vrásky.
Bude to chtít dva flakony elixíru, běží mi hlavou a vykrejvám další rychlý útoky toho kluka.
Hm. Asi tě budu muset zabít, kluku. Škoda.
„Aragaaaaaaaaaaaaarh!!!“ řvu a náhle vyrážím do tlaku štítem.
Vkládám do toho celou svojí bejčí sílu. Kluk to nečekal a náraz ho odhazuje dva metry ode mě. Všímám si, že meče neupustil. Chvilku leží, ale pak se sbírá a krví podlitýma vočima se na mě dívá. Z pusy mu teče krev a plive vyražený zuby.
„Jsi dobrý,“ říká tiše a zaujímá vobrannej postoj.
V jeho pohybech je viět určitý otřesení a únava. Ani já na tom nejsem nijak moc růžově, ale vzrůstající Zuřivost mi dodáva síly.
A to může rozhodnout.
„Vzdej to, kluku,“ promlouvám k němu a potlačuju sílící šepot Zuřivosti, kterej právě střídá zvuk bubínku. Jseš dobrej soupeř, ale dneska mam navrch.“
Kluk na mě překvapeně zírá.
„Poznám dobrýho bojovníka, když ho vidim,“ pokračuju a nechávám klesnout ruku s kladivem.
Zuřivost v mý hlavě mi přikazuje stále to samý. Abych ho zabil. Nevrle potřásám hlavou a myšlenkou se snažim zahnat služebnici do jejího doupětě v mý hlavě.
„Na to, že jsi z Hordy, tak mluvíš jako čestný chlap,“ říká na to můj soupeř a zasouvá meče, z nichž vodkapává moje krev.
„Někdy příště,“ říkám já a zubím se na něj.
„Jak se jmenuješ, taure?“ ptá se von.
„Jsem Bulkas,“ představuju se. Ale všichni mi řikaj Divokej Roháč.“
„Těší mě, Divoký Roháči. Já jsem Blaine Roberts.“
„I mě těší, Blaine Robertsi. Doufám, že se ještě potkáme – třeba v Aréně, co ty na to?“
„Až budu trochu zkušenější, Roháči,“ říká von a na tváři mu hraje pobavenej úšklebek.
„Takže to vidim tak do roka,“ šklebím se na něj.
Cejtim, jak konečně Zuřivost vzdala svoje našeptávání. A taky cejtim únavu.
Dals mi zabrat, chlape.
„Do roka? To mě ale pěkně rozkostíš, Roháči,“ směje se Blaine.
„Hele, na to, že jseš člověk z Aliance, jseš docela fajn chlap, Blaine,“ hromuju já se smíchem.
„Beru to jako poklonu, Roháči. Ty totiž taky nejsi úplně k zahození.“
„No tak dík,“ šklebím se na něj.
V tu chvíli jsem ucejtil, že mezi náma vzniká zvláštní pouto.
„Mám takovej pocit, že se fakt potkáme, Blaine,“ slyšim se promluvit.
„Cejtim to stejně, Roháči,“ pronáší von a v jeho vočích se blejská zvláštní kombinace vážnosti, úcty a předtuchy.
„Ruku na to, Blaine,“ hřímám, přehazuju si kladivo do levý ruky a pravici napřahuju k němu.
Blaine chvilku váhá, ale pak se chopí mojí tříprstý tlapy.
„Bohové a válečnický umění jsou nám svědkem, Roháči,“ pronáší tiše a tiskne mi ruku.
V ten moment náma projíždí proud svatý síly. Stojíme nehybně v úplně jiným prostoru.
Já, taur bojovník, kterýmu slouží Zuřivost.
A von. Člověk bojovník, kterýmu slouží Chran. On sice neví, že jeho válečnická cesta bude spíš ochranářská, ale přijde na to.
Bude z tebe sakra dobrej ochranářskej bojovník. Chranovlad, proudí mi přitom hlavou.
Pak voba zamrkáme a celý kouzlo pomíjí. Chvilku voba čumíme jeden na druhýho. Pouštíme sevření našich pravic a zíráme na svý dlaně.
Nevěřícně koukám na tetování. Štít, v jehož poli je mistrně vykreslenej meč. Ale ne jen tak ledajakej. Je to Illidanova pravá Warglaiva.
„A kurva,“ uklouzává mi.
„Tak nějak,“ říká Blaine a čumí na svoji dlaň.
„Pravá ruka Ilidanova. Pravá Warlaive,“ slyším se zachraptět.
„Já mam levou,“ ukazuje mi Blaine.
„No teda, kámo,“ vrtím hlavou.
„Zmizni vodtud, Blaine,“ řikám po chvilce zastřenym hlasem a ostražitě se rozhlížím. Nejni tu pro tebe bezpečno. Víš, kde jsi. Naše paladin Lelora nebude moc daleko.“
„Chápu,“ pronáší Blaine a kýve hlavou. Buď zdráv, Roháči.“
S těmahle slovama se votáčí a mizí mezi stromama.
Chvilku zírám na místo, kde před chvilkou stál.
„Copak, Roháči? Viděls snad ďábla?“ vyrušuje mě ze zamyšlení sladkej skoro dívčí hlas.
Nenávidím elfy krve. A Lelora je nejhorší paladinská děvka, co znám, prochází mi hlavou.
Otáčím se a dívám se do její pohledný tváře. Elfka je zakutá ve zkrvaveným pancíři, přes rameno má přehozenou vobouruční sekeru a z její čepele kape krev.
„Ne,“ řikám po chvilce a rozhlížím se po bojišti.
Kolem mě a elfky leží mrtví gnómové, lidi a všichni moji taurenský parťáci.
„Akorát mi zdrhnul ten šmejd, co mi pozabíjel moje spojence.“
„Aha,“ prohlásila bezbarvě ta elfská čubka. To je mi líto, Roháči.“
„Mě taky, Leloro,“ říkám tiše a ve skrytu duše doufám, že ta čubka netuší ani zblo vo tom, co se tu seběhlo.
Ale vzápětí mě uklidňuje mnou prožitej souboj.
Převzato z deníku taura Bulkase Divokého Roháče. kodex hrdinů Azerothu, kniha pět Taurové v Azerothu Oddíl čtyři – Bojovník Bulkas, Kapitola VI. – Setkání s Aliančním bojovníkem
|
|
| Epilog |
| Budu rád za veškeré kritické názory. Jestli má smysl s něčím takovým vyjít ven k vydání. |
|
| Názory čtenářů |
06.06.2012 13:27
 Andrew Maxwell
|
vím, že jsou karty, vím, že je pc hra ...tyhle světy někoho hodně baví (mně se celkem líbil Oblivion a Fable, i když je to asi o něčem malinko jinym) a tyhle lidi to bavit může. Protože když jsme to čet, bylo v tom napětí, dynamika pohybů postav i dějová, bylo to i celkem přehledný (že se člověk neztrácí kdo je kdo a kde a s kým), nevím, jak vypadá celek, tedy jestli máš 5 knih nebo víc s několika oddíly, jestli máš k tomu obrázky a takdále a hlavně nejsem nikdo, kdo by ti řek, co lze vydat (kolik lidí by si to koupilo? jak velká je základna lidí, co to hrajou a btedy by je bavilo si tomhle světě přečíst). Ber to, co ti píšu, jako názor ne úplně zúčastněnýho čtenáře, kterej jen tuší, jak by to mohlo dopadnout, nejsem žádnej vydavatel |
08.06.2012 10:57
 Seregil
|
@ Andrew - díky za názor - velmi podobný komentář jsem už slyšel od svojí ženy a máte oba pravdu. Mám solidní "základnu" případných zájemců, tak uvidím, zda to k něčemu bude. Mým snem je vydat sbírku povídek a také poezie - ale asi mi nezbyde, než to udělat na svoje náklady - no uvidím.
Díky ještě jednou a přeji příjemné dny. |
08.06.2012 12:13
Andrew Maxwell
|
i tobě, a přeju, ať se daří a ať se ti splní literární i jiné sny |
11.06.2012 00:02
 josefk
|
když si chlap hraje, nezlobí? :) |
20.06.2012 16:02
 Humble
|
Četlo se jedním dechem, trochu mě ale rušily hovorové obraty. |
21.06.2012 09:57
Seregil
|
Humble napsal(a): Četlo se jedním dechem, trochu mě ale rušily hovorové obraty. |
21.06.2012 13:52
Humble
|
Seregil napsal(a): Taur má svůj vlastní mozek a zvlášť válečník. Prostě je jednoduchej a tak používá hovorový jazyk. A díky za názor! |
22.06.2012 09:17
Seregil
|
Humble napsal(a): Seregil napsal(a): Taur má svůj vlastní mozek a zvlášť válečník. Prostě je jednoduchej a tak používá hovorový jazyk. A díky za názor! To chápu a beru, nicméně pro děj situovaný do neurčité doby patrně v minulosti mi nesedí současná hovorová mluva. Chtělo by to hovorovou mluvu s nádechem archaična, což je trochu oříšek... :o) |
22.06.2012 15:07
Humble
|
V pohodě, alespoň že se občas objeví čtivá próza :o) |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|