Někdy, když slunce zapadá, sžíravý pocit mám, že život protéká mi mezi prsty. Co píši v noční euforii, ráno se studem poškrtám... Má dáti-dal. A Nadějě tančí tango se sestrou Beznadějí. Marnost pak diregentem, jemuž se ruce nezachvějí...
Hlasitě bouchne zátka láhve, jíž se do budoucnosti, jak dalekohledem podívám... |