Žijem svůj život nebo on žije nás
svíráme v křeči jepičí i svůj čas
s pohledem na budíku milion bohudíků

erupce na slunci a v tvářích beznaděj
dva spolu na cestě, tak proč se nehladěj
po flašce vodky buší eskadra permoníků

člověk má otázky, nebo maj ony jeho
kamínek pod palcem neustále dře ho
člověka u zdi, člověka na chodníku

až zase vyjdu, kde slunce pálí světy
podám ti ruku, v ní probuzené květy
slíbám ti ze rtů nánosy otazníků