Jsi vánkem jemným a křehkým.
Jsi vichrem, co přináší písek z pouště Gobi.
Jsi mým přáním velkým,
jsi tím, kdo mě rád zlobí.
Z úst Tvých mi pít náleží,
jsi tím, kdo vzniká.
Jsi časem, který neběží,
jsi plamen ohnivého býka.
Jsi já, jsi loď, jsi řeka.
Jsem slovo a Ty obsah.
Jsi tím, kdo čeká,
jsi můj rozsah.
Jsi tím, kdo vymyká se
přítomnosti.
Jsi smyčka v mém čase,
jsi vápníkem mých kostí.
Jsi bytost, jsi černá v ebenu.
Jsi létavice.
Já Tě však světu neberu.
Nemůžu chtít více,
než to, že jsi.
Jsi svobodný a proto můj.

A jestli řekla jsem kdysi,
mým buď, stůj,
udělal jsi kouzlo a odešel.
Abys mě naučil,
že jediné z mnoha těl
je to, složené z našich chvil.
Už nevím, kým jsem byla,
kým jsi byl.
Už vím jen, že jsem v Tvých snech víla,
že život je cíl.
Jsi vzduch, který dýchám,

jsi jiskra v oku.
Opouští mě pýcha,
teda pokud
ve mě kdysi byla.
Jsem dávno po Tvém boku.
Dávno mi z tváře slzu smyla
voda ze studny Tvé.
Už vím, že mezi Ty a já
není nikdo, než my dva.