..........když přišla postarší vdova krajčiřová v předvečír štědryho dne popřát pěkny svátky našemu kostelnikovi vodraškovi horimiru ták von nebyl doma....vona měla pro něj slabost - byl to ještě zachovalej panáček a tak mu nesla nazub supu šnicel a vostatni
laskominky vánoční...
Obchazala baráček a pak koukla na dach což bylo osudovy gesto...celej proviant jí spad ulekom do závěje....s hruzou sledovala jak horymir promenuje po hřebeni svej starobylej chaloupky rodnej....vono když došlo k určity konjunkci planet a luny
tak se v kostelnikovi zjevila citlivost somnambula...
což byl nyní aktualni stav podbarvenej tichým nápjevem koled
kerý si náměsičník tento při děsivý procházce tlumeno pobrukoval...
a tak krajčiřová nemeškala a švihala do visky pro retunk....
ale... když zachránitelé udejchaně doběhli k obydlí kostelníkovu
by snesli lunocitlivce na bezpečny nivó - již tento nebyl
ku spatření...bezradně postávali až rokytka vladimír kerej fušoval
do skautinku a aji lilile v předzahrádce pěstil by to bylo stylový---dnes se řika takovym blbcom že sou inn ---
ták ten agilni inn rokytka se ujmul role vudce patrajicich spoluobčanů...
a ejhle...stopy!!...
Dychtivá skupina spasitelů horlivě sledovala sněhovy vobtisky kery se linuly kol koziho chlivka a suchyho wc k potučku...
a tam se ty stopy se vypařily...šlus teda...
iba panenská úběl navatyho prašanu byla svědkem úžasu překvapenejch vesničanů...
(teda moment jak z čapkovy povídky kerou ovšem neminim připominat bych nebyl nařčen nějakym zlomysnikem z plagiatorstva)
...sprška sněhovyho poprašku zaviřila kol zachumlanejch postav až kýs hlas tlumeno kvilnul....
šeci koukli za gestem všimavca nahoru....
kostelnik vodraška si to kračal po telefonních dratkoch
ve vejšce 4 a 1/2 metru ...vod sloupku ke sloupku...
paže rozpaženy skrzeva balanca jelikož podvědomí somnambulovo
je neustále aktivní...což šepotavo připominal ten duležitej blb rokytka by dostál role sečtělyho skauta...
a horymir teda kráááááčal...brumlal koledy aji šepotavo vobčas povejsknul...
a dole se štrachala polovica dědiny s namahavym užasem....
Co mam řikat...
kostelnik došel po těch drátkách až do areála kasarni pohraničnej posádky - sklouz z posledniho sloupku před navýsost překvapenyho štabniho rotmajstra loučku -
Horimirko napochodoval do dustojnické jídelny a tam v družném hovoru při chutné krmi strávil se šaržemi regimentu
celej štědrej večír... .... nevěda vo tom !!!!!!......
no - mluvili sme o tom šeci až do 1. senoseča jako o vitanym zpestření jinak fádního života naší vsi ....
to vite takovy ozvlaštněny svátky nebejvaj po každé...
šel hlas že se v kostelnikovi ozvalo volání předků - byl totiž nemanželskei panchartek trúdi-provazochodkyně...
ovšem já na takovy genetický echa ažtakmoc ne vě řim
|
|
2
fungus2 
josefk 