ona ju vypere i vyválí ji vskutku košelku bělostnú do smíchu - do zármutku
až půjdu přes pole enem mne ludé chválí bo sem tě zabolel rukávec černý mám
černý si připadám že duša bílá kdysi (a už tě nespoznám) ej milá - povzdychni si až
půjdu přes pole - dú od tě moje kroky volej mne - zavolej
já už sa neotočím!
* |
|