Poprvé měla trochu trému
u nás v suterénu
(vlastně měla trému už i na schodech)

a když jsem v prachu sklepa slyšel první vzdech
nebylo vyhnutí.
Já v duchu meditoval:
„nikdo tě nenutí“
ale ten chtíč, znáte to, nejde zastavit

my oba hltavě si brali všechno, co šlo brát
a lidská touha bývá víc než vlčí hlad

pohledy ústa dlaně horko chlad

domácí pečenáče..
..těm nejde odolat