zde déšť
k zemi padlý v málu
omývá parapet

bídákům vlasy
tak stejně jako vlasy králů

no vážně,
kdo z nás teď zná ten svět?


je doba tich

tvůj výkřik, sovo,
sem vítr těžko donese

a život líh
v němž topím slovo
z vášně jak z čiré obsese


jen vazač not
zas jednou hraje
svůj partes na klavír

do tenat vod
až k hrudi Gaie
vortex
a zní to jako Výr


hoď oči lun
ke studni přání
co chtěl bys?
co já vím?

Charón a člun
ten estét k popukání

rým