žil jsem již nějakou řádku let 
prapodivným životem 
nepozorován okolím útočil ze zálohy 
z polic knihoven na ty, 
jimž se má díla náhodou přimotala pod ruku 


obzvlášť mě těšilo dávat své knihy lidem, 
kteří neuměli česky, takže obsah nikdy nepochopili 
a mysleli si, že mě znají, 
ale neznali, 
jelikož ani já sám sebe neznám 


vázaný verš je jako časovaná bomba 
vybuchující nevímkdy 
je jako sám život 
o němž víme houby 
a já mám houby, jak jste si již jistě všimli, 
moc rád 


pořádal jsem 
obtěžkán batohem a nelidskými dávkami psychedelik 
mnohakilometrové výlety krajinou 
pro nic za nic 
a dodnes plně nepochopil lidi 
hromadící majetek, moc nebo slávu 
neboť stačí vteřina a zubatá si smlsne 


mou zábavou se stalo 
unikat ze stále složitějších schémat 
jako Gin z lahve 
cestou pak zejména 
neplnit příkazy svých pánů 
zřec na horizontu noci 
očarovaný sluncem 


dneska mi přirostl k srdci spíše les, než lidé 
co byste také chtěli, 
když největší tajemství mi předávaly stromy 
co byste také chtěli od člověka 
chápajícího náš svět 
jen jako jednu z milionu možných alternativ 
od svědka, který mluví, 
protože ještě může