Na kopci mezi beránky

zůstala prázdná láhev vína

pro chvíli němé beztrestnosti,

snad obarvila červánky

dřív, než se zapomene vina

těch, co obírají cizí kosti.

                       K zlosti.

Ani když ticha neubude,

myslela jsem, že nemohu,

pro všechny přesolený oči

taky pro opuštěnou něhu,

jak Magor napsat o hlohu.

Psí srst se jen tak nepromočí.

Trpí tiše.

               Chci to slyšet.

Ctihodnosti. Ze zvědavosti.

!