píšu tu po tmě den tepe na paty
rohatý
kroť mě klidna a převraty
já, otrok věků proklatec z tíhy těl mám v očích řeku a sněhobílý běl
zas sosny chrastí
myšlenko, leť jak vích
podivný vzkaz ti ústy nesu
ač zatím v pasti
co zbývá z vazby knih?
teď střih
teď zpívej duši lesů |