není se komu klaněti
jsme loutky z rytmů
jdu na předsmrtném koštěti
vít tmu
tam, kde se struny rozzáří
a před očima zrudnou
svůj soucit v ně vmést lichváři
s duší jak s prázdnou studnou
není se komu klaněti
moc jako krakatice
už čas je jít
vy oběti
vy vězni z klícky paměti
a možná...
možná více