„ Víš, chlapče. “ zachrchlal a odplivl si do misky k tomu určené.

„ Ty dva dny, jsem opravdu… “ jeho slova přerušil suchý kašel.

„ …poctivě přemýšlel, co bych si mohl přát. A abych ti řekl pravdu. Nápadů jsem měl, že mě to samotného udivilo. Ty dva dny utekly jako voda, už přes měsíc tu ležím a je to otrava, to mi věř… Čekat na ní až přijde, ale s tebou to jde snáz. “ zřejmě jsem v něm vzbudil touhu po životě, pomyslil jsem si. Kdyby jen starý věděl, že jsem tu za opačným účelem, než mu plnit jeho přání.

„ Vždycky se mi líbily ty americký motorky, jak na nich ti dlouhovlasí frajeři jezděj městem. To by se mi líbilo. “ Najednou měl oči jako malej kluk. Smály se.

„ Holky by na mě mávaly, předháněly by se, která pojede dřív. A já bych se tetelil blahem. “ zase jeho slova přerušil dusivý kašel.

„ Ale pak jsem usnul. A když jsem se znovu probudil, řekl jsem si. Dědku… “ na chviličku se zamyslel.

„ …máš rozum. Máš jedno přání, které ti tady nabízí tenhle…“ lehce pohnul levou rukou, chtěl zřejmě na mě ukázat, ale nedovolily mu to hadičky, které má na ní přilepené.

„ …a ty se chceš prohánět po ulicích na motorce. “ na chvíli jsem v jeho obličeji zahlédl úsměv. On zakroutil nevěřícně hlavou. Jakoby ho to pobavilo. Těšilo mě to, alespoň byl starý na chvíli veselý.

Potom se zahleděl někam ke stropu …

„ Pak jsem si vzpomněl na nebožku, odešla mi ještě mladá. “ zasnil se.

  V tu chvíli do místnosti vstoupil, mladý zřízenec, který před okamžikem nastoupil noční službu, asi slyšel starcův hlas, jak šel po chodbě. Co asi. Já vím, že se zastavil a chvíli naslouchal u dveří, pak vešel. Šel zkontrolovat oddělení, byla hodina před půlnocí a dělal pravidelnou obchůzku. Slyšel starého hovořit, ale když viděl, že místnost je prázdná, nalil mu do hrnku čaj a aniž by prohodil jediné slovo, ihned z místnosti zase odešel. Pohlédli jsme na sebe a pokračovali v našem rozhovoru.

„ Vzali jsme se hned po válce. “ bez zaváhání navázal na předchozí hovor.

„ Tři roky to bylo jako v ráji. A pak přišel čtyřicátej osmej. Do dnes pořádně nevím, na co zemřela. “ posmutněl. Doktor tehdy koketoval s tyfem, jak si dobře vzpomínám, i mě samotnému to bylo divné. V té době a tady, v tak vyspělé zemi.

„ Přemýšlel jsem, jestli by nešlo.“ na chvíli se odmlčel.

„ Mi jí vrátit, aspoň na pár chvil. Abych jí mohl doříct to, co jsem nestačil… “ to by nebyl takový problém, i když to není úplně v mé moci, dokázal bych to zařídit…

„ Ale pak jsem si uvědomil, že by to bylo proti přírodě, vracet mrtvé, mezi živé. Ale teď mě napadlo… “ zahleděl se mi přímo do očí.

„ Dyť já už jsem taky skoro mrtvej. Těch pár hodin co mi zbývá… “ Cítil jsem z jeho slov, povzdech. I když to byl velmi starý muž, kdo by si chtěl přiznat, že tam musí. Nechtěl jsem vstupovat do jeho slov, nechtěl jsem ho přerušovat, dalo mu značné úsilí tak dlouho hovořit, a bralo mu to všechnu sílu. Ale pokračoval dál…

„ Pak jsem si vzpomněl, jak jsme s nebožkou chodívali v neděli do kostela. Přiznám se, že jsem tam chodíval spíše kvůli ní. Než kvůli sobě a víře. Věřit jsem přestal během války, když se děly ty zvěrstva, všude okolo. Pak už jsem nikdy v Boha neuvěřil. I když mě k tomu matka vedla, a jako malý jsem u nás na vsi ministroval. Pak už jsem si tam nikdy cestu nenašel… “ jeho oči pohasly, ztichl a zamyslel se.

 Už mi začalo pomalu svítat, kam starej míří. Zachtělo se mu k nám, ještě než bude mít cestu volnou. Ještě neví, že jsem i z tamtoho světa. Zřejmě se to starému trochu popletlo a můj bílý oděv ho mate. A tak to na mě vybalil ve vší nádheře.

 Poslechněte si…

„ Už to nebudu prodlužovat, nemám už tolik sil. “ každé slovo ho tak namáhalo…

„ Nejprve jsem si myslel, že bych se mohl setkat s Otcem. “ vyjelo z něho v nové síle.

„ Ale pak jsem se rozhodl, že raději se Synem. “ překvapilo mě to.

„ Se synem…“ řekl jsem překvapeně.

„ Ale vy nemáte syna, starče. “ nepochopil jsem jeho přání.

„ Máte přeci dceru… “ on se na mě tak zadíval a pousmál se.

Jeho oči však vzlétly vzhůru. A jako by mě nakopl do zadnice…

„ Tak to teda nevím, strejdo. “ vyjelo ze mě.

Jeho přání zaznělo.

„ Přál bych si s ním strávit pouhou hodinu. “ dodal a v místnosti se rozlehlo ticho...