LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #64679
Autor:	pledge.cz
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Na pokračování
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	01.06.2011 12:38
Počet návštěv:	449
Počet názorů:	7
Hodnocení:	1

Hodina na víc 1/4

Jsem ten, jehož neradi máte za zády, když se přikrade vaše poslední hodinka. Jsem ten, který vás neopoustí ani při posledním vydechnutí. Jsem váš společník, vaše vnitřní já, se kterým se tak často…

Pro jednoho, anděl strážný, pro druhého anděl z pekel. Vnitřní našeptávač, který se snaží rozmluvit vám kde jakou pitomost, která vás napadne. Jindy vás zase postrčím, když vaše sebevědomí zmírá na bodu mrazu. Tak to jsem já, a každý z vás mě má. I když se snažíte vytěsnit mě ze své hlavy. S některými z vás, jsem už dlouho nemluvil a s jinými zas rozmlouvám denně...

A teď vyslechněte. Vy. Co postihlo mojí duši. I já dokážu sejít z cesty a to jsou potom šrámy jak na duši tak i těle...

Už ani nevím, co mě to napadlo. Snad se mi zželelo tohoto starce. Co u něho teď sedím. On celý život pomáhal těm druhým, nikdy se nezachoval jako egoista, až mě to udivovalo. A po celou tu dobu jsem přemýšlel a vedl s ním dialog. Jestli není hlupák, když se tak rozdává. Že tak bez vděku dokáže pomáhat a nemusejí být s nimi pokrevně spojeni. Byl to snad úděl nebo prokletí, nebo jen vracel to, čím byl kdysi obdarován. Celý život starý hledal tuto odpověď. A já, aniž by on to tušil, byl jsem s ním spojen…

A teď tu sedím u jeho postele, kde by měly postávat zástupy těch, obdarovaných. Ale nikdo tu nestojí. Nikdo se necpe, aby starému naducal polštář a podal teplý čaj, protože jeho spaluje vnitřní žár a ústa má vyprahlá…

Teď asi přemýšlíte, co tím chci říci. Ne nechci mluvit o jeho skutcích,ty vem čert. Já chci mluvit o své proradnosti, o tom jak se mi tohoto opuštěného starce zželelo...

Tak jsem mu před několika dny slíbil jen tak prostořece, že mu splním jedno přání. Bude to poslední přání, než zemře. A jak jsem řekl tak také učiním. A tak si starý může vybrat, jednu věc. Jakoukoli. Jakoukoli si bude na tomto pro něho dohasínajícím světě přát. A já, že mu jí splním…

A teď tu sedím zkroušený, protože ten starej partyzán mě doběhl. Byl poučen, že si nemůže přát uzdravení a takové ty věci. Poučil jsem ho, že si nemůže přát mládí a tak dále. Už dopředu jsem mu vysvětlil, že to přání musí být na vlně prožitku, na vlně jeho duše a tím jsem mu chtěl dopřát útěchy. Útěchy, jednoho osamělého starce. Že vezmu jeho JÁ na poslední mejdan, a tak ho vyprovodím z tohoto života, z tohoto těla. Toho bych byl opravdu schopen…

A když jsem mu nabídl tuto možnost, aby si vybral. V životě mě nenapadlo, že si vybere zrovna toto...

Znal jsem jeho tužby. Jeho nevyřčená přání, protože znám vše co v hlavě má. Nebo jsem si to alespoň nabubřele myslel. Jednu věc přede mnou však utajil a tím mě dostal do úzkých, tím mě přitlačil ke zdi…

Toho předvčerejšího večera, když mělo padnout přání, usedl jsem v jeho nemocničním pokoji. Sedíc v nepohodlném křesle jsem s napětím čekal, s čím starý přijde. Znám dopodrobna jeho život a tak jsem předpokládal, že mě ničím nepřekvapí. Starý byl tak nažhaven a já očekával jeho přání. Jen bylo potřeba ještě vyčkat, až sestry odnesou zbytky od večeře a připojí starého na ventilátor, který mu dodával poslední zbytky života…

A tak jsem v té chvilce rozjímal, co si tak asi bude přát. Od přízemních věcí až po ty nebeské. Bude chtít mladé děvče, naposledy si zalétal na perutích vášně, představte si to nejkrásnější děvče pod sluncem, s tím nejkrásnějším zadkem. Nebo snad, bude chtít chlapce, i takové jsou občas přání.Tak dostane chlapce, no co. Chlapce s tím nejkrásnějším zadkem pod sluncem. Nebo snad bude chtít na místa o kterých jako mladý muž snil. A protože byl tak štědrý k druhým, se jeho sny nikdy nenaplnily. A tak jsem byl vzrušen tím co si bude přát. Vzrušený anděl, podivné viďte...

Počet úprav: 8, naposledy upravil(a) 'pledge.cz', 03.06.2011 22:52.