| Prolog |
|---|
| miluška je nemocná nebo nevim co. a poprosila brášku, staršího, aby to tady ještě nějak dokončil. na milušku nemám, ale... budu se chvilku snažit. |
|
| vztahy na věčnost |
„Kamarádi? Jasně, vždycky kamarádi. Dobří kamarádi. Móc dobří.“
Dělali jsme si srandu ze všeho. A nejvíc z tý nebetyčný upřimnosti, která nás předevšim spojovala. Žádný závazky, žádný povinnosti, absolutní volnost pro oba. Pořád jsme si povídali, chodili do divadel a hospod, milovali se. Naučils mě skládat rubikovu kostku. Slyšet ve slovech druhejch to podstatný. Zbavil komplexů ze zarudlejch tváří a malejch ňader. Dals mi svůj první hornickej opasek.
Teď ti jdu říct, že jsem si našla svýho Jirku. Strašlivej okamžik. Chtěla bych, aby vše zůstalo skoro jako dřív. Jen spát spolu, to už nebudeme smět. Musí to tak bejt a musim ti to povědět. Přímo a jasně. Vim, že to pochopíš. Přijmeš a nikdy nevyčteš. Ale už nikdy pro tebe nebudu tou dobrou kamarádkou. Tak móc dobrou kamarádkou.
„Byla to Petře veliká chyba, že jsme si takhle začli řikat.“
|
|
| Názory čtenářů |
 |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|